MENU
+420 739 314 265

PP – Procházky pro (Před)školáky

Peprné procházky jsou určené pro děti (nejlépe ve věku 5-11 let) s doprovodem. Trvají 90-120 minut, během kterých si povídáme a objevujeme spolu místa v Praze, která za to stojí. Procházky se odehrávají jak venku, tak v interiérech, kam se běžně člověk nedostane. Povídáme si fakta, ale také pověsti a legendy. A pokud se s námi vydáte znovu, odvoláváme se často na to, co jsme viděli posledně. Vše je připravováno hlavně pro děti.
 Peprná Praha – každý měsíc jiný cíl.

2020

Připravuji: PPP - Protestanští povstalci prchají (400 let od Bitvy na Bílé hoře, letohrádek Hvězda) - 3. a 17. října 2020
Připravuji: PPP - ??? - 5. a 19. září 2020
Připravuji: PPP - Přicházejí protivníci, palte (600 let od bitvy na Vítkově + Národní památník na Vítkově) - 30. května a 13. června 2020
Připravuji: PPP - ??? - 2. a 16. května 2020
Připravuji: PPP - Půst prvorozených, Pesach (Židovská Praha, svátky, kultura a GOLEM) - 4. a 18. dubna 2020
Připravuji: PPP - (výherní téma z hlasování z roku 2019) - 7. a 21. 3. 2020
Připravuji: PPP - Poskytujeme první pomoc (Lékárny a nemocnice v Praze - s praktickými ukázkami, co dělat, když...) - 8. 2. 2020
Připravuji: PPP - Ptolemaiova pozemská představa (Staroměstský orloj a opakování roku 2019) - 11.1. a 25.1.

2019

Připravuji: PPP - Panteon pro paleontology (Národní muzeum) - 30.11. a 14.12.
PPP - Palach podlehl popáleninám

Listopad 2019

Listopadová procházka nás zavedla do let 1939, 1969 a 1989.        

P - Příběh

Procházka se odehrávala 30 let po sametové revoluci a já jsem už rok cítil, že toto výročí musím nějak vhodně a důstojně připomenout. Proto jsem požádal o pomoc divadlo Minor, které do toho šlo se mnou. A jak se ukázalo, byla to dobrá volba. Jaká jiná, že?

Začali jsme před Právnickou fakultou UK, kde jsme si nejprve představili okolí. Výsostné postavení měl Čechův most. Most pojmenovaný po autorovi příběhů pana Broučka. I my se vydáme do doby minulé jako pan Brouček. Konkrétně do roku 1939.

Tajnou chodbou, kterou neznali ani dospělí absolventi tamější fakulty, jsme se dostali před historickou a největší aulu v prvním patře. Před vstupem jsem dětem popsal postavu našeho Petra, jehož život budeme sledovat. Petrovi je v roce 1939 deset let. Co se dělo s naší republikou v roce 1938 a 1939? A kdo že to byl Jan Opletal? A víte co, děti? Vždyť my se na to můžeme zeptat samotného Petra. Petře! A desetiletý Petr se objevil a ukázal dětem své fotoalbum, které doplnil svými zážitky. A ano, i na příběh Jana Opletala se dostalo.

Opouštíme desetiletého Petra a opouštíme i Právnickou fakultu. Ulicí 17. listopadu se dostáváme do Filozofické fakulty UK. A dostáváme se do roku 1969. I tady potkáváme Petra. Už je mu čtyřicet let a seznamuje nás s tím, co vše se stalo od té doby, co jsme se viděli naposledy. A vypráví nám příběh o Janu Palachovi, který sem chodil do školy.

Poslední přesun, nyní do roku 1989, se odehrál ve Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Petrovi je šedesát, popisuje události roku 1989 a navazuje na to, co nám naposledy říkal v roce 1969.

Petra, kterému je letos devadesát let, už jsme nepotkali. Není potřeba. Rozhlédněte se po širší rodině. Máte někoho kolem tohoto věku? Zeptejte se ho na události, které jsme se formou vyprávění snažili dětem představit.

P – Prohlédnuto

Čechův most, Právnická fakulta UK, ulice 17. listopadu, náměstí Jana Palacha, posmrtná maska Jana Palacha, Filozofická fakulta UK, plastiky Dům matky a Dům syna, Rudolfinum, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT, místo, kde stál Stalin.

P - Poděkování

Tady to bude delší. V první řadě děkuji divadlu Minor, že do toho šlo. Konkrétně děkuji Magdaleně Šmídové Turchichové, se kterou už delší dobu spolupracuji. Díky patří i Petrům z roku 1939, 1969 a 1989. Jejich koordinátorce, dvěma dalším průvodkyním a samozřejmě řediteli divadla Minor ;-).

A nyní hurá na poděkování těm, kteří mají na starosti interiéry. V Právnické fakultě to byl tajemník Aleš Hájek a jeho pravá ruka Klára Fialová, vedoucí provozního oddělení. Své poděkování si zaslouží i oba vrátní, kterým jsme se plazili pod jejich stolem – doslova. U Filozofické fakulty si poděkování zaslouží rovněž tajemník Jan Šebek a jeho tým. V poslední škole, Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, jsem narazil na dámy, se kterými jsem už měl tu čest se jednou setkat – při procházce v minulém roce. A obě opět nezklamaly. Jak vedoucí PR paní Šárka Salačová, tak studentka Kateřina Pilná, která kvůli nám musela být dva dny o víkendu ve škole. I toto je studentská oběť, která pomohla připomenout 17. listopad.

P – Publikace

Učivo dějepisu pro základní školy. A mnoho dalších zdrojů, které pojednávaly o našich novodobých dějinách.

PPP - Palacký pozvedl Podskalí

Říjen 2019

Říjnová procházka nás zavedla do kláštera Na Slovanech – do Emauz.         

P - Příběh

Víte, co mě baví? Zjišťovat, proč se věci jmenují tak, jak se jmenují. Ulice, náměstí i budovy. Proč se jmenuje kostel u Emauz kostel svatého Jana Nepomuckého NA SKALCE? Proč se jmenovala část pod Emauzy Podskalí? A proč se vlastně Emauzům říká Emauzy? I na to jsme při procházce narazili.

Emauzský klášter je pozoruhodná stavba. V první místnosti si na modelu ukážeme, jak původně vypadalo okolí kláštera, a můžeme poděkovat Karlu IV. (který je u modelu přítomen), že dal klášter postavit. Uvnitř si s dětmi povídáme biblické příběhy – jak ze Starého, tak z Nového zákona. Nevěřili byste, jaké můžeme mezi příběhy najít souvislosti. O to právě autorovi maleb šlo. A my si jeho malby popisujeme.

Zmíníme i bombardování, které klášter velice silně poškodilo. A přes Císařskou kapli si to namíříme ven a srovnáváme moderní betonové věže. Je jedna z nich větší, nebo se jedná o optický klam? A co je zajímavého na kostelíku sv. Kosmy a sv. Damiána? Kde se s těmi světci můžeme v Praze setkat?

Sestupujeme dolů k nábřeží. Cestou se zastavujeme u monolitu, který vzpomíná na legionáře z první světové války. Děti zkouší najít legionáře, který bojoval ve Francii. Ten z Ruska je jasný. A tenhle bude asi z Itálie.

Jdeme kolem sochy Františka Palackého a snažíme se zjistit, na čem vlastně sedí. A končíme u Palackého mostu, který je velice pozoruhodný. Stejně jako Čechův most. Ale to si řekneme až příště. U něj totiž začne listopadová procházka.

P – Prohlédnuto

Klášter na Slovanech = Emauzy (Křížová chodba s malířskou výzdobou ze 14. století, Císařská kaple v beuronském stylu, kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů), pomník Praha svým vítězným synům, pomník Františka Palackého, Zítkovy sady, Palackého most.  

P - Poděkování

Emauzskému klášteru, který nás přivítal. A všem, kteří se nám snažili vyjednat levnější vstupné. Není třeba litovat, že se to nepovedlo. Klášter si peníze zaslouží.

P – Publikace

Slovanský klášter Karla IV. od Kateřiny Kubínové. Nakladatel: Artefactum, 2016

                        

PPP - Příbytek pro premiéry

Září 2019

Zářijová procházka nás zavedla na Letenský svah.       

P - Příběh

První procházka po prázdninách nás zavedla na Letnou. Pěkně jsme navázali na to, co jsme viděli posledně. Červnovou procházku jsme končili v Chotkových sadech a tu zářijovou hned na druhé straně Chotkovy ulice. Proto byla možnost i lehce zopakovat informace z června o Bílkově vile, která je z místa srazu dobře vidět. A pak jsme se pustili do další vily, která je pojmenována po Karlu Kramářovi.

Z minulé procházky jsme si zopakovali i bašty. Některé nové jsme viděli, po některých se jmenují ulice. A to už jsme se dostali k Hanavskému pavilonu, na kterém je napsaný letopočet 1891. Do konce dnešní procházky se s tímto datem děti setkají ještě mnohokrát. Opakování je matkou moudrosti.

Směrem k místu, kde dříve stálo Stalinovo sousoší, se kocháme pohledem na Vltavu. Pod námi je jediný ocelový most v Praze, který je i nejkratším mostem v Praze přes Vltavu. A například ocel se anglicky řekne steel. A přezdívka Stalin právě vychází ze slova ocel. Takže si pojďme, děti, něco o tomto muži říct.

 

Po cestě k Letenskému zámečku se zastavíme nad Rudolfovou štolou, po které tu máme nenápadnou připomínku. A to se už dostáváme k místu, kde dříve končila první lanová dráha v Praze. A kde končily pohyblivé dřevěné schody. A kde začínala první tramvaj, která směřovala na Výstaviště. A kde fungoval dřevěný kolotoč, který se aktuálně netočí, ale snad opět brzy bude.

P – Prohlédnuto

Kramářovu vilu, ulici Na Baště sv. Tomáše, Havanský pavilon, Metronom, Letenský zámeček, dřevěný kolotoč, zbytek opěrné zdi po lanové dráze, pamětní desku připomínající první tramvaj, odvětrávající komíny Letenského tunelu s mozaikou Šest tisíc elementů, větrací šachtu Rudolfovy štoly.

 

P - Poděkování

Dobrovolníkům z restaurace VýLetná, kteří se snaží svoji prací zušlechtit pronajaté prostory nejen samotné restaurace.

PPP - PEVNOST: PŘEDMĚSTÍ PÍSEK

Červen 2019

Červnová procházka nás zavedla do Bílkovy vily, k Písecké bráně a do Chotkových sadů.       

P - Příběh

Procházku začneme netradičním dotazem. Ptám se dětí, co měly ráno k snídani. Padají slova jako rohlík, vločky, banán, jogurt a koláč. A já, děti, já jsem měl vajíčko. A z čeho je vajíčko? Ze žloutku a z bílku. A k panu Bílkovi půjdeme nyní na návštěvu.

Jeho vilu si prohlédneme nejdříve zvenku a hledáme přírodní motivy. Včelka, beruška, obilný klas, list či žalud. Celý dům je vlastně postaven jako obilné pole. A pokračujeme i uvnitř. Přidáváme si informace, s jakými Bílkovými díly se můžeme setkat v Praze. A vyprávíme si jeho příběh.

Protější ulice připomíná baštu. O baštách jsme už minulý rok mluvili. Dnes si obejdeme dvě bašty a přidáme i nákres, jak takové barokní opevnění vypadalo a kudy se dalo projít hradbami. U Písecké brány děti tipují, proč má brána takové jméno.

Míjíme i Letohrádek královny Anny, skvostné renesanční dílo. Ale neříkáme si nic o staviteli, o době, o letopočtu. Zaměříme se na tři reliéfy, které si v sousedících Chotkových sadech blíže představíme. Koníka s křídly děti poznaly, ale kdo je ten pán, co má v ruce a komu to ukazuje? A jak to souvisí s tím dalším pánem, který stojí u dívky, která je asi svázaná? Pojďme si, děti, vyprávět příběh o Perseovi!

Procházku zakončíme u jeskyně, která je věnována dílům Julia Zeyera. Tomu, že jsou zde děti poprvé, se nedivím. Radost mi však dělá zjištění, že i dospělé jsem zavedl někam, kde ještě nebyli. Taková by měla být Peprná Praha. Zábavná pro děti a poutavá pro rodiče. Nebo naopak?

P – Prohlédnuto

Bílkova vila, bašta sv. Ludmily, bašta sv. Jiří, Písecká brána, park Charlotty Garrigue Masarykové, dům s bustou této dámy, Letohrádek královny Anny, Chotkovy sady, památník Julia Zeyera.

P - Poděkování

Z Galerie hlavního města Prahy opět moc děkuji paní Alici Lenské za domluvu před akcí a pak pokladním a kustodům na místě, kteří odpovídali dětem na otázky a byli ochotní nás po skupinkách (kvůli statice) vzít až na půdu.

P – Publikace

Prahou s otevřenýma očima, díl II., Ivana Mudrová, nakladatelství Lidové noviny

Publikace o Františku Bílkovi - různé

                        

PPP - Prohrou podtržen patriarchát

Květen 2019

Květnová procházka nás zavedla na Dívčí Hrady u Smíchova.        

P - Příběh

Peprné procházky se většinou odehrávají v centru města. Ale proč si jednou za čas neudělat výlet za hranice centra? V Praze je spousta malebných míst a Dívčí Hrady mezi ně rozhodně patří.

Začínáme na autobusové zastávce a první informace slyší děti během přejezdu ze zastávky Na Knížecí do zastávky Kesnerka. V autobuse jsem ještě neprůvodcoval.

Proč se zastávka jmenuje Kesnerka a ulice poblíž Koulka či K Závěrce? Mám připravené fotky starých viničních usedlostí. Ale ještě předtím si pojďme říct něco o židovství. Proč mají náhrobní kameny na sobě ty zvláštní znaky? Jaký je rozdíl mezi pohřbíváním křesťana a žida? Které obrázky lze najít na židovských náhrobcích?

Na druhé straně údolí se tyčí vodárenská věž. K té plánujeme dojít, i když se to zdá velmi daleko. Cestou překročíme koleje a povíme si něco o Semmeringu. Jak o tom rakouském, tak o tom našem.

Na chvilku zaplujeme do lesa a v tu chvíli přijde ke slovu pověst o dívčí válce. Jak to bylo se Ctiradem a Šárkou? Proč se ženy objevily po boku Vlasty? Co na to Přemysl Oráč? A kde mohl stát Děvín?

Dojdeme na místo, odkud máme Prahu jako na dlani. Děti upozorním na Plavecký stadion v Podolí, na Kavčí hory a po několika židovských anekdotách se děti rozběhnou kolem. Otevřený prostor a tráva k tomu prostě vybízí. V závěru jen koriguji, aby se válka holek proti klukům nerozhořela znovu. No, alespoň by to bylo místně v pořádku.

P – Prohlédnuto

Čtvrť Dívčí Hrady včetně Starého židovského hřbitova na Smíchově, Pražský Semmering, vodárenská věž Děvín, přírodní památky Ctirad a místa, kde stály viniční usedlosti.

P - Poděkování

Děkuji spolku Dívčí hrady dohromady, pro které jsem před rokem procházku připravil, a letos ji zaměřil na „své“ děti. Jmenovitě děkuji paní Daně Sodomkové a jejímu manželovi. Velké díky také patří panu Mojmíru Malému z Židovské obce v Praze za materiály ke hřbitovu a půjčení klíčů.

P – Publikace

Staré pověsti české od Aloise Jiráska.

PPP - Peprná plavba parníkem

27. dubna 2019

Narozeninová dubnová plavba po Vltavě

P – Příběh

Procházky se odehrávají v ulicích, v palácích, v zahradách či na náměstích. Nachodíme vždy několik stovek metrů až pár kilometrů, a když je třeba, sedneme si do trávy ke stromu či na polštář v galerii před obrazem. V dubnu 2019 jsme však neuskutečnili P - procházku, ale P - plavbu.

Mohlo za to magické datum, které připadalo na sobotu, ve které jsem měl mít procházku. A když zrovna slavíte narozeniny a ještě k tomu kulaté, přemýšlíte, jak to vymyslet tak, abyste byli s dětmi i rodiči a nabídli jim něco více než jen procházku.

Pomohli mi k tomu synkové, kteří už rok dopředu přišli na zajímavé spojení. „Tati, parník je od P, nechceš udělat něco na lodi?“ říkal Vítek. „No jo, mohlo by se to jmenovat Peprná plavba!“ přispěchal s péčkovou myšlenkou Vojta. A mně se jejich nápad líbil.

Rok uplynul jako voda a na konci dubna jsem mohl za asistence svých synků přivítat na palubě ty, kteří Peprnou Prahu mají rádi a chodí často na procházky. Při té příležitosti jsem si uvědomil, že Peprná Praha slaví asi také své kulatiny. Před dvaceti lety jsem si poprvé stoupl před děti a začal s nimi chodit Prahou. A nazval jsem svoji aktivitu Peprná Praha.

Pluli jsme na lodi Calypso mezi ostrovem Štvanice a Karlovým mostem, který jsme podjeli. A já mohl dětem ukázat např. Štefánikův most, přes který jsem jako malý kluk chodil s tatínkem na Letnou, kde jsme si kopali, anebo jsem zavzpomínal na zahradu, kde měla naše základní škola družinu a školní jídelnu. Nyní byste tam našli luxusní hotel Four Season. Hodně lidí má Prahu naučenou. Mám štěstí, že já ji mám zažitou. A stále ji zažívám.

Velké díky patří rodičům a dětem – za účast i za spoustu nápaditých a kreativních dárků. Většina z nich byla inspirována písmenky P, Prahou či procházkami. A těch obrázků, co jsem dostal! Člověk by mohl takhle slavit pořád.

 P – Prohlédnuto

Z paluby lodě jsme viděli mosty, ostrovy, muzea a vysoké školy, připomněli si místa, kde jsme už byli a kam se chystáme. A nechyběl ani sv. Jan Nepomucký. 

P - Poděkování

Pan Pavel Vinařský nám za velmi výhodných podmínek propůjčil loď Calypso a byla radost s ním vše domlouvat. Díky patří i celé posádce lodě. A všem pasažérům – dětem a rodičům. V neposlední řadě Vojtovi a Vítkovi, kteří se postarali o rozdávání džusíků, pomáhali mi s mikrofonem, odnesli dárky a řešili další příjemné věci. Je radost mít tak skvělé děti – a tentokrát mám na mysli své vlastní.

PPP - Průvodčí přechází perón

Duben 2019

Dubnová procházka nás zavedla do okolí Hlavního nádraží.        

P - Příběh

Vláčky jsou pro kluky lákavé téma. Už dlouho jsem plánoval, že si o mašinkách budeme povídat. Můj prvotní záměr, že vyjdeme z jednoho nádraží a dojdeme ke druhému (Hlavní nádraží a Masarykovo nádraží jsou tak blízko), vzal za své ke konci minulého roku. Procházka, ve které jsme si v Obecním domě povídali o stoletém výročí vzniku republiky a zaměřili jsme se na Masaryka, končila právě na Masarykově nádraží. A tak mi zůstalo Hlavní nádraží. Ale jak se později ukázalo, bylo dobře, že jsme mu věnovali celou procházku.

Začali jsme u sochy amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. I jeho jméno jsem zmínil v říjnu 2018. S dětmi jsme dali dohromady jméno prvního a současného amerického prezidenta a už jsme postupovali směrem ke kubistickému kiosku, ze kterého je nyní směnárna. Slíbili jsme si, že si tam nikdo z nás v budoucnu nebude měnit peníze. Další voňavá zastávka nás čekala u nově instalovaných mobilních pisoárů. Vysvětlili jsme si, proč se pro zelenou plochu před Hlavním nádražím používá název Sherwood. Je pravda, že osazenstvo parku působilo často velice zajímavě. Naštěstí pocit bezpečí v nás vyvolávali městští strážníci, které jsme cestou potkávali.

V nádražní hale jsme si potvrdili, že se děti umí orientovat v tabuli příjezdů a odjezdů. Ani rodiče nevěřili, když jsem jim ukázal fotografii, jak vypadalo místo před mnoha lety. Místo obchodů a pokladen se zde dříve rozprostíralo jezírko, kolem kterého se Pražané procházeli.

A už jsme ve Fantově kavárně a poznáváme znaky evropských měst, zaměříme se na historické pokladny a neunikne nám památník s otisky dětských rukou. Ten nás zavede na první nástupiště, kde stojí socha věnovaná Siru Nicholasu Wintonovi. Jeho příběh je tak silný, že i současné děti byly z popisu akce zaražené. A to je dobře.

P – Prohlédnuto

Socha Woodrowa Wilsona, kubistický kiosek, socha Sbratření, Vrchlického sady, nová nádražní budova, Fantova kavárna, památník Rozloučení, socha Sira Nicholase Wintona, první nástupiště.

P - Poděkování

Velkou podporu jsme měli opět od pana Ing. Josefa Josky. Nově se do procházky přidal i velice sympatický Tomáš Bezouška, který nám půjčil mnoho obrázků a poskytl mnoho důležitých rad.  

P – Publikace

Materiály od pana Tomáše Bezoušky.

                        

PPP - Potomek přeštického purkmistra

Březen 2019

Březnová procházka nás zavedla do oblasti mezi Karlovým náměstím a Vltavou, kde jsme navštívili celkem tři interiéry.        

P - Příběh

Původně mělo jít o procházku, kde si budeme povídat pouze o Josefu Hlávkovi, kterého jsme načali minulý rok. Ale při přípravě jsem si řekl, že by to chtělo ještě něco. Co takhle kostel sv. Václava na Zderaze? Ale ten je v sobotu zavřený. A co tajemná Jaderná fakulta při ČVUT? Ale tam se také v sobotu neučí.

 Začali jsme na Karlově náměstí u Václavské pasáže. Dětem jsem ukázal obrázek paní, která seděla na koni, všude mrtvá těla a zima. Proč jim ukazuji právě tento obrázek? O tom měly přemýšlet.

Cestou k ulici Na Moráni jsme pozdravili pana Josefa Suka mladšího i pana Leoše Janáčka. Víte vlastně, proč se tramvajová zastávka a ulice jmenují Moráň? A podle kterého Václava se jmenuje Václavská ulice? Václavů je tady mnoho. Narazili jsme na svatého Václava, na Václava I. a II., povídali jsme si i Václavu IV.

Historické téma jsme vyměnili za téma vědecké – a to přímo na ČVUT fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské. I když byl víkend, čekala nás studentka, která zde aktuálně studuje, a odpovídala dětem na skvělé dotazy: Kdo maže tabuli? Co chceš potom dělat? Musí se tady studenti přezouvat? Jak se otevírá to okno úplně nahoře? Proč tu máte tři tabule? Kolik je tady učeben? V kolik vstávat do školy? A má Homer Simpson vystudovanou tuto školu, když pracuje v jaderné elektrárně ve Springfieldu?

Další naše zastávka nás zavedla do Hlávkovy koleje. S dětmi jsme se podívali do společenské místnosti, do studovny i do síně slávy. Povídali jsme si o Josefu Hlávkovi, o jeho stavbách, o jeho osudu, nadaci. Tento chudý syn přeštického purkmistra měl velice zajímavý a bohatý život. V budově jsme se zmínili i o Janu Opletalovi, který tu bydlel a jehož poslední rozloučení proběhlo v kostele vedle koleje. V kostele, který byl naší poslední zastávkou.

Kostel sv. Václava na Zderaze je sice v centru, ale 95 % účastníků v něm nikdy nebylo. A je to škoda. Začali jsme legendou o svatém Václavovi, která se týká této oblasti, o zázračné studánce, nad kterou vyrostly Svatováclavské lázně. O věznici, která tu stála, o skále či o asanaci. V interiéru jsme s dětmi přemýšleli, jak se dostaneme k varhanám a pak jsme i počítali zvířátka na lavicích, které navrhl pan Bílek. Jo, a dostali jsme se i do sakristie.

P – Prohlédnuto

Karlovo náměstí, Moráň, Václavská ulice, ČVUT – Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, Hlávkova kolej, kostel sv. Václava na Zderaze.

P - Poděkování

Z ČVUT fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské moc děkuji Šárce Salačové z PR a dvěma studentkám, které šly v sobotu kvůli nám do školy – Kateřině Pilné a Elišce Trojákové. V Hlávkově koleji děkuji vedoucí koleje Michaele Doškové a všem studentům a zaměstnancům, se kterými jsme přišli v místě samém do styku. V kostele sv. Václava na Zderaze nám pomohla paní farářka Ema Blažková a její pomocníci – Helena a David Šmídovi a Helena Blaženinová.

P – Publikace

Životopis Josefa Hlávky

Informační brožura o kostele sv. Václava na Zderaze – vydaná ÚMČ Praha 2

Simpsonovi – díl s Homerem Simpsonem v jaderné elektrárně. 

 

 

                        

PPP - Prostor pro performance

Únorová procházka nás zavedla do DOXu - Centra současného umění.        

P - Příběh

DOX je místo, kam jsem rád chodil se svými synky. A tak jsem si řekl, že je to místo dětem nakloněné a že je to ideální cíl pro Peprnou procházku v zimním měsíci. A protože se v budově bývalé továrny koná vždy několik výstav najednou, bude sázka do loterie, které výstavy budou probíhat právě v našem termínu. Ať už to bude cokoliv, děti si DOX užijí.

Hlavní prostor byl věnován skupině TATA BOJS. Výstava, která mapovala třicet let skupiny, byla pojata originálně, se spoustou odkazů k jejich písničkám i k jejich vývoji. Děti se mohly chopit (a také se chopily) mikrofonů, zahrály si na některé hudební nástroje, nebo se ocitly v přesné replice první zkušebny, kde členové skupiny jako malí kluci zkoušeli. K dispozici byl walkman na jedné straně, skvěle vybavené nahrávací studio na straně druhé. Selfíčka z koncertů, 3D televize, virtuální realita či místo, kde jste se mohli projet na kole. Díky procházce jsem se stal velkým fanouškem TATA BOJS. A když už jsme u písniček – no jasně, že nechyběla audio ukázka z jejich tvorby.

Ve třech místnostech věnovaných internetu jsme si povídali o informacích v rámci výstavy DATA MAZE. Zmínili jsme Google mapy, používání hesel a důvod, proč je dobré mít vytvořeno silné heslo. No, a rodiče zavzpomínali, jak vypadaly první diskety a jak je stará např. počítačová myš.

Vítejte v těžkých časech. To byl název třetí výstavy, která upozorňovala na věci, které jsou kolem nás, a my je vnímáme jako by se nás netýkaly. Nejsem si jistý, zda zásadní poselství děti chytly, ale poprat se v ringu, zaběhat si na běžícím páse, boxovat do mnoha pytlů či vylézt na horolezeckou stěnu – to v nich zůstalo, protože tyto aktivity se spíše dělají v tělocvičně a ne na výstavě.

Všechny děti se však nejvíce těšily, až si vlezou do vzducholodě Gulliver. A jak bylo vidět, nejen děti. 

P – Prohlédnuto

DOX – Centrum současného umění a výstavy TATA 30JS, DATA MAZE a HARD TIMES. Plus vzducholoď Gulliver.

P - Poděkování

Jiří Raiterman, který má v DOXu na starosti vzdělávací programy, byl ten hlavní, se kterým jsem vše řešil. A je milé, že jsme se podle jména znali z let, kdy jsem byl v DOXu častým hostem. A díky i deseti kustodům, které jsme cestou potkávali.

P – Publikace

 

Spíše než publikace jsem použil pro přípravu procházky alba od skupiny TATA BOJS. Bylo jich téměř dvacet včetně koncertu, který skupina nahrála se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. A který je mimochodem fakt dokonalý!

 

                     

PPP - Platforma: Plánování Prahy

Leden 2019

Lednová procházka nás zavedla do Centra architektury a městského plánování (CAMP) u Karlova náměstí.       

P - Příběh

Sraz na Karláku. Největší náměstí v Praze a v České republice jsme při procházkách potkali už několikrát. Tentokrát jsme začali u Faustova domu. Legendu zná hodně dětí, ale víte, že dům je spojen se skutečnými postavami, které v domě žily, a jejich příběh je minimálně stejně tak zajímavý?

Kousek od Faustova domu narazíme na pamětní desku, která se tu objevila nedávno a je složena ze střepin leteckých pum, které okolí ve druhé světové válce dost výrazně poškodily. A to už se dostáváme k nejtajemnější soše naší procházky. Mnoho dospělých netuší, kdo to byl Benedikt Roezl. A když si řekneme příběh, že jeho socha tu je vlastně omylem, jsem si jistý, že na našeho hledače orchidejí děti jen tak nezapomenou.

Je už dost velká zima, a tak je nejvyšší čas se ohřát někde v teple. Nabízí se nový prostor, kterému se říká prostě CAMP. Za zkratkou najdete Centrum architektury a městského plánování. Zrovna tu je výstava Praha zítra, která nás seznámí s budoucími projekty či pouze se studiemi na obřím plátně. Takové nemají ani v multikině na Andělu!

My si ještě pustíme video o tom, jak náš král Karel IV. zakládá Nové Město, jakými pravidly se museli řídit obyvatelé Prahy a kde všude se začalo stavět. Připomněli jsme si i tehdejší názvy náměstí, resp. trhů.

Poslední částí bylo závěrečné opakování celého roku 2018. Velká prezentace nás provedla všemi deseti tématy a děti tak vzpomínaly např. na kubismus, na Antonína Dvořáka, na Vyšehrad či Obecní dům. Padesát otázek a padesát odpovědí. Prostě důkladné lednové shrnutí jako minulý rok.

P – Prohlédnuto

Faustův dům, socha Benedikta Roesla, portál kostela sv. Jana Nepomuckého Na Skalce, Centrum architektury a městského plánování.

P - Poděkování

Lidem z CAMPu, jmenovitě Silvii Luběnové, Štěpánovi Bartlovi, se kterým jsem akci plánoval rok dopředu, kustodkám na místě – Ditě, Aničce, Bětce a Martinovi za pomoc s technikou.

P – Publikace

 

Alois Jirásek a jeho Staré pověsti české

 

 

                        


2018

PPP - Půltucet plus pět

Prosinec 2018

Prosincová procházka nás zavedla do Obecního domu na Slovanskou epopej Alfonse Muchy.       

P - Příběh

Po dvou měsících se opět ocitáme v Obecním domě. Minule jsme si prošli všechny sály a salonky v prvním patře a povídali jsme si o založení republiky. A o secesi. Jen letmo jsme zmínili jméno Alfonse Muchy – přímo v Primátorském salonku. A nyní bude celá procházka pouze o něm – o Alfonsovi. Tak hurá na to.

Slovanská epopej – obě slova celkem divná. A tak si hned řekneme, které národy jsou slovanské a z jakých slov je složeno to druhé divné slovo epopej. Obrazový materiál k tomu, vše je jasné, hurá do druhého patra.

Kdo to byl Alfons Mucha, co bylo jeho první dílo v dětství a co ho katapultovalo na přední pozice v Paříži? A co si jednou o Silvestru řekl a slíbil? Kdy začal plánovat onu epopej a proč se rozhodl ji namalovat na lodní plachty? Víme základ, šup na první plátno.

Všímáme si barev i hlavních postav, děti si všímají detailů a používáme i moderní slova jako „internetová aplikace“ na objednávání svatebních darů či „selfie tyč“ a „smartphone“. Že nic takového Mucha nemaloval? Ale kdeže. Když jdete s dětmi z 21. století na jeho výstavu, je důležité jim to lehce „rozbít“ něčím, co znají. Ale není to jen o legraci. Při bitevních scénách si připomínáme hrůzy první světové války. Pomáhá nám k tomu expresivně vyjádřené zděšení maminky s dítětem či plačící holčička. Děti zvážní a rázem se na plátno dívají jinak.

Ale už tu máme krále Jiřího z Poděbrad nebo Jana Amose Komenského. Ty přece děti znají! A u posledního plátna jsme všichni šťastni. Připomínáme si vznik republiky, děti mají radost, že už je konec, a já jsem šťasten, že ani jedno plátno nebylo poškozeno. J

P - Prohlédnuto

Výstavní prostory v Obecním domě ve druhém patře, někdo měl to štěstí, že mohl znovu navštívit i Primátorský sál v patře prvním. A všichni jsme viděli 11 pláten z celkových 20 Muchovy Slovanské epopeje. No, a někdo i krásný secesní výtah.

P - Poděkování

Galerii hlavního města Prahy za velice vstřícné podmínky týkající se nejen vstupu na výstavu. Konkrétně paní Alici Lenské, se kterou jsem vše konzultoval. Už tradičně jsem se setkal s milým přístupem v pokladně Obecního domu (zdravím Andreu), paní šatnářka mi dokonce nabídla možnost si uvařit čaj, personál připravující velkou večerní akci ve Smetanově síni umožnil některým dětem vstoupit do „zakázaného“ území. Prostě opět skvělý Obecní dům.

P - Publikace

Materiály o Slovanské epopeji od GHMP.

Praha Alfonse Muchy – autor: Jan Boněk, Vydavatelství Eminent, řada: Praha esoterická.

Osud talentu v Čechách – dokument České televize, průvodce Zdeněk Mahler.

 

               

PPP - Přestavba Petra/Pavla

Listopad 2018

Listopadová procházka nás po roce opět zavedla na Vyšehrad, ovšem na nová místa.        

P - Příběh

Je po svátku Všech svatých. A děti dostaly instrukce – vzít si s sebou nějakou svíčku, kterou zapálíme na vyšehradském hřbitově. Povedlo se? Uvidíme za chvíli.

Začínáme u rotundy sv. Martina. Ano, tudy jsme šli před rokem. Opakujeme si důležitá fakta a zatáčíme do uličky, kde začíná hra – hledání klíčů. Dva překřížené klíče, se kterými se můžeme na Vyšehradě setkat třeba na této budově. Anebo na tamté. Děti utíkají napřed a nadšeně hlásí další objev. Kolik jich asi na konci bude?

Svůj prostor dostala sousoší od pana Myslbeka včetně připomínky českých pověstí. A už jsme před kostelem, kde se soustředíme na jeho fasádu.

Vyšehradský hřbitov a v něm slavná hrobka Slavín. Tak, děti, který hrobeček byste chtěli navštívit? Božena Němcová, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Milada Horáková. A vidíte tam napsaného i Alfonse Muchu? O něm bude celá příští procházka. Cože, došly Vám svíčky? Nebojte, počítal jsem s tím. Kdo chce ještě?

V závěru nás čekalo překvapení. U hřbitova stojí dvě budovy – Staré a Nové proboštství. A my jsme měli možnost je navštívit. O víkendu, kdy jsou normálně zavřené. Lidé na Vyšehradě jsou až příliš laskaví. A to je dobře.

Končíme za tmy, hřbitov je už uzamčen, ale naše svíčky jsou ještě vidět. Rodičům je velká zima, ale děti hřeje dobrý pocit. Z položení svíček na hroby našich velikánů? Ale kdeže. Cestou objevily přes třicet překřížených klíčů!

P - Prohlédnuto

Rotunda svatého Martina, budovy Starého a Nového děkanství, Karlachovy a Štulcovy sady, socha sv. Jana Nepomuckého, Myslbekova sousoší, kostel sv. Petra a Pavla, vyšehradský hřbitov, budova Starého a Nového proboštství, socha sv. Václava.

P - Poděkování

 

V této procházce hrály prim dvě skvělé a úžasné paní ředitelky. Děkuji moc paní Janě Čemusové, ředitelce CIEE (Council on International Educational Exchange při Karlově Univerzitě), a paní Ireně Kábele, ředitelce mateřské školy rodinného typu Indigo. Děkuji za jejich čas, ochotu a dobrosrdečnost. Nebýt Vás, děti a rodiče by prostě na Vyšehradě zmrzli. A neviděli by tak okouzlující a skryté poklady.

Děkuji i vedoucí kanceláře Erice Tučkové z Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě za snahu nám pomoci. Příště to musí vyjít.

P - Publikace

Staré pověsti české od Aloise Jiráska

 

               

PPP - Panovník? První prezident!

Říjen 2018

Říjnová procházka nás zavedla do Obecního domu a na Masarykovo nádraží.        

P - Příběh

Sté výročí republiky je tady. Kde jinde si ho připomenout než v Obecním domě?

Začínáme venku a obdivujeme tuto secesní stavbu zvenku. A k tomu si připomeneme, jak vypadala naše vlajka v roce 1918 a kdy do bíločervené varianty přibyl modrý klín.

Díky pozvání od Obecního domu vcházíme do prvního patra a děti se objevují ve velké koncertní síni pojmenované podle Bedřicha Smetany. Když se dozví, že následuje Cukrárna, dětem se rozsvítí oči. Zklamání, že žádné dortíky nebudou, vystřídá úžas rodičů, kteří se v secesním, sluncem rozzářeném prostoru ocitli poprvé v životě. Dětem spraví náladu v dalším salonku zlatý šnek či malá postava Boženy Němcové. A po hledání a počítání koníků na stěně v dalším sále nezbyde po zklamání z cukrárny ani náznak. Vše je korunováno dosažením nejvýstavnějšího prostoru – tedy Primátorského sálu – který vyzdobil Alfons Mucha.

Skvěle naladěni opouštíme perlu pražské architektury a v povídání se dostáváme do období před první světovou válkou. Co dělal Tomáš Garrigue Masaryk, jeho žena a děti? Jak vlastně probíhala první světová válka? Kdo proti komu bojoval?

U busty TGM na Masarykově nádraží se rozpovídám o tom, že odtud pan prezident často vyjížděl na své cesty. A na vlak čekal ve svém salonku. A děti ho chtějí také poznat.

Ve dřevem obložené místnosti, ze které na nás dýchá historie a v níž absolutně nevnímáme šum z nástupišť venku, se hluboce ponoříme do doby, kdy Československé legie zaznamenávají první a důležité úspěchy na různých frontách. Dostáváme se do doby, kdy je sice válka vyhrána a Československo je na světě, ale ze života pomalu mizí Tomášova manželka Charlotta. Po větším časovém odstupu ji následuje i on. A to v době, kdy se ze sousední země stále více ozývá drsný tón původního malíře Adolfa.

P - Prohlédnuto

Obecní dům a jeho sály a salonky v prvním patře (Smetanova síň, Cukrárna, Orientální salonek, Salonek Boženy Němcové, Grégrův sál, Palackého sál, Primátorský sál, Riegrův sál, Sladkovského sál). Prezidentský salonek na Masarykově nádraží.

P - Poděkování

Velké poděkování patří Obecnímu domu, kde jsme si mohli v kouzelných prostorách povídat o založení státu – včetně místnosti, kde byl napsán a podepsán první zákon. Děkuji konkrétně Karolině Růžičkové, Karlu Temiakovi a Janu Konopáskovi za jejich čas, ochotu a předané informace. Dále děkuji Českým drahám – a to konkrétně paní Pavle Knížové a panu Ing. Josefu Joskovi, že jsme mohli důstojně a slavnostně zakončit tak důležité téma, jakým vznik republiky a její sté výročí bezpochyby je.

P – Publikace

Tomáš Garrigue Masaryk očima slečny Alice a mistra Viktora – edice Velikáni do kapsy od Tomáše Němečka, nakladatelství Mladá Fronta

                        

PPP - Prezident přizval Plečnika

Září 2018

Zářijová procházka nás zavedla na Pražský hrad, kde jsme si povídali o Tomáši Masarykovi a jeho architektovi Josipu Plečnikovi.         

P - Příběh

Procházka Pražským hradem může být na sto a jeden způsob. A protože příští měsíc slavíme sté výročí vzniku republiky, skočil jsem po tom jednom ze způsobů – povídání si o Masarykovi. A kde jinde začít než na nejmenším nádvoří, se kterým sousedí zahrada Na Baště?

Když už jsme u té bašty, ptám se dětí, co mají nejraději. Pizza, sushi, knedlíky a jablko. No, po této potravinové smršti vysvětlujte dětem, že bašta nemusí znamenat jen jídlo. To prostě nevysvětlíte. Abychom si vyběhali nějaké kalorie, tak se rozběhneme po zahradě a počítáme stromečky. Napočítali jsme jich 18. Pokud vezmeme v úvahu, jaký je rok, zdá se podobnost až kouzelná.

Pohledem do Jeleního příkopu tušíme v dálce Masarykovu vyhlídku, jsme svědky střídání Hradní stráže, popisujeme si strastiplnou cestu Mrákotínského monolitu na Pražský hrad a skrz prosklené dveře obdivujeme vysokou vstupní místnost do dalších částí Pražského hradu. Že ještě nemáte dost architekta Plečnika? Taky není důvod – ještě jste neviděli vlajkové stožáry, Býčí schodiště či zahradu Na Valech.

Plečnikova díla prokládáme příběhy Tomáše Masaryka. Jaký byl jako malý kluk a jak se mu vedlo na škole? Jaký byl student a jak vypadaly jeho první lásky? Jak to měl s Bohem a jak se z něho stal Tomáš Garrigue Masaryk? Jak se zastal Leopolda Hilsnera a jak bojoval proti pravosti rukopisů?

Hrad i náš první prezident jsou témata, která nejdou obsáhnout v jedné procházce. Proto se s Masarykem potkáme i příští měsíc.   

P - Prohlédnuto

Zahrada Na Baště, Masarykova vyhlídka z dálky a na obrázku, všechna nádvoří Pražského hradu, Sloupová síň, Obelisk na III. nádvoří, Býčí schodiště, hlavní vyhlídková terasa, okno proslavené defenestrací, Malý belveder, mísa v zahradě Na Valech.

P - Poděkování

Hradní stráži, u které jsem si mohl nechat popcorn pro účastníky procházky, abych ho nemusel celou dobu s sebou nosit. Oni mi ho sice usilovně nehlídali, ale zkuste něco vzít z bezprostřední blízkosti těch, kteří kontrolují příchozí do Hradu. To by si nikdo nedovolil. A díky patří i Julii Roberts z Prague Golf and Games, která dětem popcorn věnovala.

P – Publikace

Tomáš Garrigue Masaryk očima slečny Alice a mistra Viktora – edice Velikáni do kapsy od Tomáše Němečka, nakladatelství Mladá Fronta

 

                          

PPP - Pronikavé pištění pávů

Už méně povídání, už více pohybu. Sady v centru nám poskytnou odpočinek po náročném pololetí. Ale co je to tam za divnou stavbu? Kaple? Úplně taková tajemná, je tam lebka, had a žába ... A co to ten Libor dělá? Co to vytahuje z kapsy? ... Klíč? My se opravdu budeme moci podívat dovnitř?

Vezměte si s sebou suché pečivo. Labutě budou mít hlad a děti chuť je krmit. Nebo labutě budou mít chuť, když uvídí, jak po procházce budete krmit své hladové děti?

 

                        

PPP - Pozouny, pikoly, piano

Květen 2018

Květnová procházka nás zavedla od VŠUP do Rudolfina. Povídání o České filharmonii a o Dvořákovi – 2. část.      

P - Příběh

Je to už rok a půl, kdy jsem se rozhodl věnovat procházku našemu skladateli. Vlastně dvě procházky – do jedné by se nevešel. Rok a půl jsem se těšil, až dětem budu moci vyprávět o životě našeho génia. Rok a půl jsem se těšil, až dětem pustím Novosvětskou. Většina ji uslyší poprvé. Bylo jasné, že k tomu doje u Rudolfina. Ale podaří se nám dostat se i dovnitř?

Začínáme na náměstí Jana Palacha. V únoru jsme tady s dětmi mrzli, nyní hledáme stín. Tak proč se neschovat do Vysoké školy uměleckoprůmyslové? Zvláště, když tam místní Ateliér K.O.V. vytvořil prostor tak příjemný i pro děti. A se zmrzlinou! Třešničkou na dortu (resp. posypkou na zmrzlinovém kopečku) je snad jen fakt, že vedoucí ateliéru přednášela v New Yorku. V tom NY, kde Antonín Dvořák dostal nápad na jeho humoresky. Zvláště na tu první, na šestou, a my si pustíme tu nejznámější. Sedmou.

Lehce zavzpomínáme na kubismus, který jsme si v únoru představovali u paty Mánesova mostu. A víte, že máme v Praze také takový chodník slávy? Stejně jako v Hollywoodu. A my tu máme kromě Antonína Dvořáka i Bedřicha Smetanu. Kde je? Nepovím, měli jste přijít na procházku!

Vstupujeme do Rudolfina hlavním vchodem. Ale jen za první dveře, kde je obchod. S milou paní pokladní jsem domluven, že ztiší svoji hudbu a já dětem pustím Rusalku. Jaká radost, když i ti nejmenší znají celý obsah zcela bez chyby!

A teď se proměníme v muzikanty či pracovníky České filharmonie a vstupujeme do budovy postranním vchodem. Od prvního dotazu, zda můžeme vejít do Rudolfina, uběhlo několik měsíců a dostalo se nám takové péče od všech tamějších zaměstnanců, že jsem se jen divil. Vše korunoval pan vrátný, který ukázal tu nejlepší možnou tvář a tak jen podtrhl celkový dojem z naší návštěvy, která se mj. odehrála i v Prezidentském salonku. Kde jinde dětem pustit druhou větu z Novosvětské než právě tady? Largo si to zaslouží.

Končíme ve Dvoraně. Hledáme na stěnách včely a představujeme si, jaké to tady bylo, když na podlaze byly žíněnky a pingpongové stoly. Jeden tu mají stále – u galerie. Já jsem ho sice neviděl, ale slyšel. A vlastně, proč ne. Rudolfinum je místo, kde si podávají ruce nejrůznější múzy. Třeba i ta pingpongová.

P - Prohlédnuto

Vysoká škola uměleckoprůmyslová – Galerie UM, která hostila Design Treat Café pod patronací Ateliéru K.O.V. Socha Josefa Mánesa, socha Antonína Dvořáka, nábřeží Mikoláše Alše a samozřejmě Rudolfinum. Od širokého schodiště a předsálí po služební vchod včetně schodů, kterými přichází hudebníci na scénu. Prezidentský salonek a tajný vstup do Dvorany. Většina procházku zakončila výstavou Standing Water v Galerii Rudolfinum.         

P - Poděkování

Paní Evě Eisler, vedoucí ateliéru K.O.V. na UMPRUM. Za její rychlost a vřelý přístup. Osobně jsem ji sice nepotkal, ale závidím studentům, které vede. I když určitě bude i přísná. No a nyní to bude dlouhý seznam. V České filharmonii jsem totiž narazil na tolik ochotných lidí, že ty, které znám jménem, tady prostě uvést musím. Takže: 1)  Michal Medek – obchodní náměstek České filharmonie. Kdyby ten řekl ne, nedalo by se nic dělat. 2) Alena Špačková – díky ní jsme naplánovali vhodnou trasu. Umožnila procházku pro skupinu i v termínu, kdy začínal koncert. Pohybovali jsme se jako myšky. 3) Jana Orlová – poskytla mi cenné informace o prostorách, ve kterých jsme se mohli pohybovat. 4) Lenka Čápová – poskytla Peprné Praze ceny do soutěží, které probíhaly na tři etapy. 5) Tomáš Pospíchal – dal svolení použít kvalitní fotografii Rudolfina. To je jiné kafe než moje fotky z mobilu. 6) ochranka/vrátní – I když vše výše uvedené by běželo na 100 %, poslední článek může svým přístupem vše zkazit. Tady se však stal opak. I tak skvělou a bezproblémovou spolupráci nám pán, který nás doprovázel v interních prostorách Rudolfina, dokázal ještě více pozdvihnout. Dvořák si to zaslouží. Dvořák to vidí. Děkuji!

S děkováním nekončím. Na pana Medka mi dal kontakt Ivoš Kahánek, famózní pianista a hudební pedagog. Děkuji Ti, Ivoši. A na Ivoše mi zase dala kontakt Erika. A té se sluší poděkovat nejen za to. Ona ví. Já také. A to stačí.

P - Publikace

Rozepsal jsem se v odstavci výše více, než je zdrávo. Tady už nenapíši nic. Snad jen, že je neuvěřitelné, kolik osob je zainteresováno v jedné procházce. Snad to přinese ovoce. Nyní, později. Ono to v dětech musí uzrát. Ono to v dětech uzraje. 

                        

PPP - První porozený panímámou

Duben 2018

Dubnová procházka nás zavedla od porodnice U sv. Apolináře do Muzea Antonína Dvořáka. Povídání (nejen) o Dvořákovi – 1. část.      

P - Příběh

Trošku jsme se vzdálili od centra. Ale skutečně jen trošku. Je krásné počasí a svítí slunce. Dáváme si sraz na rohu ulice Apolinářské a Viniční. Všude je klid a ticho. Ulice prázdné. Téměř zapomenutý kout Prahy. Najdeme i dnes sv. Jana Nepomuckého? Možná poradí sv. Vojtěch, který nám dělá společnost. A začneme pěkně zostra. Jedovou chýší.

Díky dnešní procházce se děti setkají s hlávkou. Tedy jak s hlávkou zelí, tak s Josefem Hlávkou. Moc si o něm dnes neřekneme. Příští rok nás čeká procházka jen o něm. Ale navštívíme porodnici. Jeho porodnici. Jednu z nejstarších dosud fungujících porodnic na světě. Tak, děti, kdo se z Vás tady narodil? Ty a ty? No a kdo ještě? Já!

S naší návštěvou souhlasil sám přednosta kliniky a společnost nám dělala velice milá paní. Přivítala nás v zahradě porodnice (kde jsme způsobili překvapení mezi nastávajícími maminkami, co jsme to jen za delegaci) a odvedla nás do kaple. Uvnitř jsme se pustili už do Dvořáka. Těžká Stabat Mater dělala smutnou kulisu rodinné tragédii, která Antonína potkala. Co na to říkal Josef Hlávka, Dvořákův přítel?

Dost bylo smutku. Hurá na Moravské dvojzpěvy a Slovanské tance. A tanečním krokem jsme se přesunuli do muzea, které je věnováno mistrovi Dvořákovi. Nejdříve lekce z vlastivědy, kde leží Nelahozeves. No, zvláště Veltrusy asi byly pro děti nezapomenutelné. Mládí a první krůčky Antonínovy jsme sledovali až v Americe. No, to je totiž vila, kde Národní muzeum pečuje o odkaz našeho hudebního skladatele. Toho opouštíme ve chvíli, kdy je nadšeně oslavován v Anglii. Ovšem stále má před sebou cestu do New Yorku.

Za měsíc si řekneme, jak se Antonínovi dařilo v Americe. Nyní ještě rychlá poznávačka, která socha v zahradě Muzea Antonína Dvořáka představuje jaké roční období. A potom už hurá domů. Sobotní výlet do Ameriky je u konce. Za jeden den tam a zpátky – jsme rychlejší než letadlo.

P - Prohlédnuto

Porodnice U sv. Apolináře – venkovní a vnitřní prostory, včetně kaple sv. Kříže. Porodní sál však chyběl, třeba příště. Muzeum Antonína Dvořáka – obě patra a klidná zahrada za letohrádkem.        

P - Poděkování

Přednostovi kliniky, prof. MUDr. Aloisu Martanovi, DrSc., jeho sekretariátu a dále velice milé a usměvavé paní Kvakové. Z Muzea Antonína Dvořáka pak jeho kurátorce Mgr. Ivaně Círové Hacmacové, Zdence Ovsíkové, správkyni muzea a v neposlední řadě i Marice Lukáčové z obchodního oddělení NM. Díky také paní vrátné v porodnici, paní pokladní v muzeu a všem, které jejich práce baví.

P - Publikace

Hlávkova Zemská porodnice – publikace vydaná Nadací „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ ve spolupráci s Gynekologicko-porodnickou klinikou 1. LP UK a VFN. Pramenů k životu Antonína Dvořáka bylo mnoho – tím nejdůležitějším však byla jeho nesmrtelná hudba. 

 

                            

PPP - Paleta potěšila plátna

Březen 2018

Březnová procházka nás zavedla do Národní galerie ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí     

P - Příběh

Hradčanské náměstí. Uprostřed stojí sloup. Mariánský. Morový. Proč tu stojí a jaká zajímavost se váže k jeho stavbě? A které sochy bychom na něm mohli vidět, kdyby byl sloup kompletní?

I osmiramenný kandelábr, kterých v Praze už moc není, nám poslouží jako další zastavení. Děti procvičím v násobení a tím si řada z nich zapamatuje, kolik těchto sloupů v Praze stávalo dříve a nyní. Pomocí odčítání si zase zapamatujeme, kdy se narodil TGM. A zda si to skutečně děti zapamatují, si ověříme v závěru procházky.

Tajnou chodbou se dostaneme na nádvoří Schwarzenberského paláce a pak hurá do paláce Šternberského. V obou sídlí Národní galerie a my se jdeme pustit do obrazů.

Růžencová slavnost posadí děti na zadek. A když už děti sedí, je třeba si vysvětlit, proč jsou na dalším obraze dvě postavy namalované dvakrát. Ústřední téma - příběh sv. Dorotky - děti poslouchají s otevřenou pusou. Zde není prostor se na konci zasmát, protože jde o smutný příběh. Úsměv však vyloudí mladá žena okrádající starce. Je to ale vůbec k smíchu? Kdybyste ji viděli, také se usmějete. 

Jaké další obrazy vybrat? Je to těžké, nechci překročit dvě hodiny, abych děti příliš nezahltil. Ale jak je vidět, na konci se dožadují přídavku. Národní galerie je neotrávila. A když si některé děti na konci procházky mohou v dílně nakreslit či složit svůj obraz a k tomu ještě dostanou pohlednici, vypadají šťastně. 

Je to konec? Nikoliv. Poslední otázka - kdy se narodil TGM? Je to neuvěřitelné, ale děti si to pamatují. Gratuluji! Nyní vypadají šťastně i rodiče. Je přece hezké vidět své dítě, jak se při vzdělávání baví.  

 

P - Prohlédnuto

Mariánský morový sloup, osmiramenný kandelábr, socha TGM, Salmovský palác, Schwarzenberský palác, Šternberský palác (přízemí, první patro a druhé patro).       

P - Poděkování

Iniciátorkou procházky byla akční maminka Alice Beranová. Díky ní se nám podařilo obrazy vidět jako téměř VIP klienti. Spolupráce s edukačním oddělením a s palácem samotným zase zajišťovaly paní Jitka Handlová a paní Marie Ladrová. A opět svojí roli hrály paní pokladní, ochranka a kustodky. A omlouváme se za to spuštění alarmu. I když dítě v tom bylo nevinně, že, maminko? 🙂

P - Publikace

50 mistrovských děl - sbírka starého umění ve ŠP, Holandské malířství 17. století, Evropské malířství a sochařství od starověku do konce 18. století, Rembrandt a učenec - vše od Národní galerie. 

                        

PPP - Prostřední písmenko: P

Únor 2018

Únorová procházka nám představila Uměleckoprůmyslové museum (UPM)     

P - Příběh

Náměstí Jana Palacha patří mezi má oblíbená místa. Je z něho krásný pohled na Malou Stranu a na Hradčany. A budovy na něm patří k těm top institucím, které máme v Praze. Nevěříte? Tak to jste asi nebyli na procházce.

I když zlatým hřebem procházky bylo Uměleckoprůmyslové museum, tak jsme začali před UMPRUMem. A fakt, že si někteří rodiče pletou zkratku UPM a UMPRUM, zařídil to, že jsme se chvilku naháněli. No, ještě že jsou mobily.

U Mánesova mostu jsme si připomněli kubismus. A trošku jsem si z dětí vystřelil. Ona kostka totiž vždy nemusí symbolizovat kubistickou architekturu. Každopádně jsme si udělali rychlý exkurz do historie brodů, lávek a mostů. 

Jan Palach by se možná divil, když tady studoval, že si za několik desítek let budeme s maličkými dětmi jeho jméno připomínat. Je to to nejmenší, co můžeme pro Tebe, Jane, udělat. Nezapomenout na čin, který jsi podnikl. 

Peprná Praha se však nedívá pouze do daleké historie. Nešlo si nevzpomenout na neskutečně vzácný objev, který tu nedávno archeologové našli. A protože se v rozbořeném domě zrovna stavělo, využili jsme díry ve dveřích a nakukovali jsme do jinak nepřístupných prostor. 

A už je to tady. UPM. Uměleckoprůmyslové museum. Místo, kde jsem před dvaceti lety poprvé ochutnal, jak vypadá provádění zcela neznámých dětí. Budova prokoukla, více se otevřela veřejnosti a my jsme ji vzali útokem. Společnost nám dělal rytíř (Vojtěch Lanna) a Bond (y). 

Poslední místnost je určená dětem. A proto se nelze divit, že více než hodinu po skončení procházky v ní stále některé děti seděly a hrály si. Skládaly. Stavěly. Lepily. Děkujeme, Ladislave Sutnare. 

P - Prohlédnuto

Mánesův most, dům Na Kocandě, Dům syna a Dům matky (Dům sebevraha a Dům matky sebevraha), Filosofická fakulta UK, Starý židovský hřbitov, Uměleckoprůmyslové museum.      

P - Poděkování

Poděkování patří úžasné paní ředitelce Heleně Koenigsmarkové, která se o museum stará jako o své dítě. Další díky patří musejní pedagožce Vlaďce Sehnalíkové, která mi dala před mnoha lety důvěru, a já jsem rád, že jí mohu takto zpětně poděkovat. To vše by ale nebylo možné bez fantastické Dagmar Mandelíkové a její Hanky. Na obě dvě s láskou vzpomínám. 🙂

P - Publikace

Director´s Choice - Výběr ze sbírek od PhDr. Heleny Koenigsmarkové, vydalo UPM

                        

 

 

PPP - Purkmistr, primas, primátor

Leden 2018

Lednová procházka nás zavedla do dvou paláců, kde sídlí Magistrát hlavního města Prahy.     

P - Příběh

Jungmannovo náměstí se jmenuje podle Josefa Jungmanna. Kdo by to řekl. A dokáží děti pouhým pohledem na pána určit, kdo to byl? Samotný pomínk má zajímavou historii. Takže si ho prohlédneme ze všech stran.

Je zima, musíme se zahřát pohybem. Poběžíme. Kam? Co třeba tamhle k lampě. K té krásné hranaté lampě. K té krásné kubistické lampě. A podíváme se, jak vypadá kubismus v malířství. No a děti budou hádat, kdo je autorem lampy. A jak se jmenuje stavitel vedlejšího domu. Že to nezvládnou? Pcha!

Zima je stále větší, poběžíme do prvního interiéru. Tím je dnes palác Adria. Všimli jste si, že máme v Praze díky paláci Adria pravý přístav? Několik desítek metrů od sebe můžete vidět koráby plující nad střechou, loď vytvořenou z kamínků najdeme i na podlaze. Parník je součást plastiky u vchodu z Jungmannovy ulice. A prý největší galvanoplastické sousoší na světě směrem do Národní ulice se jmenuje mořeplavba. 

Představíme si i bohy, které jsou na fasádě. A jeden z nich má šípy v ruce. Jsou to blesky a bůh se jmenuje Perun. S dalším šípem, tentokrát okřídleným, se setkáme ve Škodově paláci. Vstupujeme do salonků pana Škody a zasedáme k jednání. Škoda, že tu není Škoda. Co by nám asi řekl? Možná by nám prozradil, kdo je to purkmistr a kdo primátor. 

V rámci lednové procházky došlo i na opakování. Opakování všech témat z roku 2017. Obrázky, otázky, prezentace. Tak za rok znovu. Ale do té doby navštívíme dalších devět míst.

P - Prohlédnuto

Socha Josefa Jungmanna, kubistická lampa, palác Adria, Škodův palác.    

P - Poděkování

Velké poděkování za umožnění vstupu do budov magistrátu patří jak paní ředitelce MHMP M. Děvěrové, tak paní ředitele Dederové. A kromě vedoucího provozu L. Stránského patří dík i samotné ochrance, která na okamžik probudila jinak o víkendu spící budovy.  

P - Publikace

Praha kubistická 

                        


2017

PPP - Prosincová předvánoční procházka

Prosinec 2017

Prosincová procházka nás zavedla na Betlémské náměstí, kde jsme si zopakovali příběh o narození Ježíška 

P - Příběh

Dnes to má být o narození Ježíška. Ale nezačneme druhou částí Bible. Vezmeme to pěkně od Hospodina, Abraháma, Mojžíše a Davida. A také si něco řekneme k Římanům. A tady by to už chtělo zmínit Ježíška. Omyl - skočíme si do doby moderní. V Galerii Jaroslava Fragnera se právě koná finále České ceny za architekturu. Připomeneme si moderní stavbu z minulého měsíce a pokocháme se vítězem. A i na Máj dojde - i když na jinou budovu než v minulé procházce.

To už ale stojíme opět na Betlémském náměstí. Jak se jmenuje manžel Alžběty? A jak byl archandělem Gabrielem potrestán? A jak se jmenoval jeho synek, se kterým to nedopadlo dobře? Ale pojďme nejdříve najít na náměstí Marii - sochu. A zmínku o Josefovi.

První úkoly vyřešeny. A teď se zaměříme na hledání výjevů v ulicích Prahy. Zvěstování je přímo na Betlémském náměstí, ale co Útěk do Egypta. Chtělo by to se na splnění úkolu posilnit. Nabízí se pivovar U Halánků, ve kterém sídlí Náprstkovo muzeum. 

Zima je neúprosná, a proto máme před sebou poslední zastávku. Podzemí Betlémské kaple. Každoroční výstava betlémů nás nejen zahřeje (letošní téma je navíc o vaření a svícení), ale i pohladí u srdce. Krásné Vánoce přeji. Šťastné a peprné. 

P - Prohlédnuto

Betlémské náměstí, Galerie Jaroslava Fragnera, dvůr u Náprstkova muzea, dům u Voříkovských, vánoční výstava v podzemí Betlémské kaple.   

P - Poděkování

V první řadě panu Lukavcovi za pořádání krásné vánoční výstavy a za možnost ji navštívit za zvýhodněné vstupné, všem v Galerii Jaroslava Fragnera v čele s ředitelem panem Mertou, lidem z Náprstkova muzea v čele s vedoucí PR paní Džbánkovou.     

P - Publikace

Bible - Starý zákon a Lukášovo evangelium v Novém zákoně, publikace o České ceně za architekturu 2017.

PPP - Pneumatiky předělily parking

Listopad 2017

Listopadová procházka nám představila obchodní dům Máj/My a zavedla nás do ještě nedokončeného a neskutečně hravého paláce DRN na Národní třídě 

P - Příběh

Je rok 1975. Na křižovatce ulic Národní a Spálené se dostavěl obchodní dům. Nebyl prvním v Praze. A původně se neměl jmenovat ani Máj. Kdo ho stavěl, čím se architekt inspiroval, jak se měl jmenovat a co tu stálo dříve? Na to vše jsme si odpověděli. A také si ukázali obrázky. A tentokrát se hodně zapojovali rodiče. No - vždyť je to naše mládí! Kdo by neznal rčení: Pravý Čechů ráj - obchodní dům Máj.

V roce 1975 jsem ještě na světě nebyl, ale už od těch nejmenších let mám konkrétně na tuto budovu velice osobní vzpomínky. Bydlel jsem odsud 400 metrů, chodil do základní školy vzdálené od Máje 250 m a mateřská školka nebyla dál než 100 m. Je logické, že dnešní procházka byla z tohoto pohledu výjimečná. Ovšem hlavní důvod uvádím v sekci poděkování :-).

Prošli jsme si obchodním domem, zavzpomínali s rodiči na to, jak vypadal prostor dříve, a s dětmi jsme zkoušeli přemluvit hlavu FK, aby se na nás otočila. Počítali jsme si patra a hledali výtahy. Ovšem to hlavní mělo teprve přijít.

Ještě se musíme zmínit o ulici Národní. O hranici mezi Starým a Novým Městem. S dětmi si všímáme reklamy na domech. Jak vypadá třeba na paláci Louvre a jak na paláci Metro? Kdo z Vás se tady na chvilku zastavil a pořádně se rozhlédl? Většinou tudy jen proletíme. 

A už to přichází. V místě, kde téměř padesát let byla proluka, najednou vyrostl palác. Palác, který velice citlivě vnímá místo, kde se staví (v době psaní těchto řádků ještě nebyl dokončen). Palác, který velice citlivě vnímá sousední budovy, se kterými bude tvořit celek. Palác, který přináší do této části Prahy více zeleně. Těžko vše popisovat - to musíte zažít. Stačí, když si všimnete, jak vypadají dlažební kostky před vchodem. A to není nic ve srovnání s tím, jak to vypadá v garáži, v jednotlivých patrech a hlavně na střeše! 

Pardon, zapomněl jsem Vás představit. Jmenuje se DRN. Palác DRN. 

P - Prohlédnuto

Obchodní dům My, paláce Louvre, Metro a DRN (od garáží až po střechu).  

P - Poděkování

Malému Kryštofovi, který díky svému tatínkovi Honzovi Kubíčkovi zná budovu jak své boty. Veronice Vicherkové, která mi poskytla skvělé informace o OD Máj a na kterou jsem dostal kontakt z konference Architektura dětem. A mojí mamince, která od samotného začátku pracuje v Máji, v K-martu, v Tescu, v My. Už jsou tam jen dvě zaměstnankyně, které prožily 42 let na stejné adrese. Mami, díky za skvělé vzpomínky! O některé jsem se s dnešními dětmi rozdělil.    

P - Publikace

Tentokrát jsem nečerpal z knih, ale z webu společností SEBRE a HINTON, z materiálů od paní Vicherkové a ze vzpomínek svých a mojí maminky. Kdo by si jen pomyslel, když jsem tehdy doplňoval zubní pasty do regálů, že o tom budu za 30 let vyprávět nejen svým dětem :-).

                                

PPP - Prezident přichází, póóózor!

Říjen 2017

Říjnová procházka nás po roce zavedla na Pražský hrad, kde jsme se tentokrát seznámili s Hradní stráží

P - Příběh

Hradní stráž. Co o ní víme? Že jsou to ti vojáci, kteří stojí u vchodu na Pražský hrad, nemohou se pohnout a mají moc pěkné uniformy? Ano, ale není to málo? Je! Takže spolu pojďme vyrazit na Pražský hrad. A začneme u kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech. Proč zrovna tam? Protože to není obyčejný kostel, ale vojenský!

Během povídání o tom, kdo to byl sv. Jan Nepomucký, se otevřela dřevěná vrata a vyšli z ní muzikanti - Hudba Hradní stráže. Potom přijeli vojáci ve velké dodávce, ve které byli psi. A nakonec dorazili statní muži (i ženy) v maskáčích, v pláštích (protože pršelo) a s baťohy/pytli. To byla podívaná! Jen se tak dostat na okamžik za ta vrata. Co tam asi je? 

Do areálu Hradu se stojí občas fronty. Ale když znáte tajný vchod, který vede od Jeleního příkopu, tak se nejen vyhnete davům, ale užijete si i krás přírody. A zvláště nyní, na podzim, je to tu kouzelné. Na otázku, proč se Jelení příkop jmenuje Jelení, děti odpovídají stejně. Ale při další otázce, jaká zvířata zde mohla být, se jejich odpovědi již různí. A občas slyšíte skutečně velice vtipné nápady.

S panem prezidentem Masarykem se setkáme dnes několikrát. První zmínka proběhne u domku medvědáře. Víte, že pan prezident dostal živé medvědy darem? A chtěly by i dnešní děti takový dárek? Rodiče, snad mne nebudete za tuto otázku proklínat ve chvíli, kdy Vaše děti budou za měsíc psát Ježíškovi.

A už vcházíme do Mihulky - věže, která je věnována nejen Hradní stráži, ale i vojenskému střežení Pražského hradu. Najdete tu vše - od děl z dob dávných přes uniformy ze světových válek až po moderní zbraně. A to včetně videoukázek, kde si děti uvědomí, kdo všechno patří pod Hradní stráž. 

Blíží se dvanáctá hodina. Čas, kdy dochází ke slavnostnímu střídání Hradní stráže. Vyrovnáme se na prvním nádvoří, kam kromě nás a střídajících se vojáků nemá nikdo přístup. To podtrhává zážitek nejen ze samotné ceremonie, ale z celého dnešního setkání.

 

P - Prohlédnuto

Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, Jelení příkop, vnější část katedrály sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha, věž Mihulka se stálou expozicí „Od knížecí družiny k Hradní stráži prezidenta“, I.  nádvoří Pražského hradu.   

P - Poděkování

Lví podíl měl na procházce správce vojenského kostela a stálé expozice Hradní stráže rotmistr Jakub Bruno Středa, dále členové (a členky!) Hradní stráže, se kterými jsme přišli během procházky do styku, a rovněž dámy střežící expozici ve věži Mihulka.      

P - Publikace

http://www.hrad.army.cz/

 

                     

PPP - Průvodkyně Popelka Popelková

Září 2017

Zářijová procházka nás zavedla na Vyšehrad, kde jsme se seznámili s bránami, s rotundou a vše zakončili v kasematech

P - Příběh

Vyšehrad - místo plné pověstí. Vyšehrad - místo, kde je ten vysoký kostel, který je vidět i z Pražského hradu. Vyšehrad - místo, kde je známý hřbitov a ještě známější hrobka Slavín. To vše je Vyšehrad. Ale nejen to. A právě na to ostatní se zaměříme dnes. 

Divný název procházky. Popelka Popelková asi nikdy neexistovala. Ale Marie Popelková už ano. A také Popelka Bilianová. Ona to byla jedna a ta samá osoba, takže jsem si z těchto dvou jmen vymyslel Popelku Popelkovou, která na Vyšehradě skutečně žila, psala povídky a sbírala pověsti - zejména ty vyšehradské.

Sraz máme s dětmi u Táborské brány. A není to jediná brána, kterou projdeme. U každé strávíme celkem dost času. K čemu jsou tyto otvory ve dveřích? Proč je tady toto kolečko? A co asi dříve bylo v tomto žlábku? Na vše si odpovíme. A jdeme dál. 

A máme tady rotundu. Ta stojí za bližší prozkoumání také, protože někde na ní můžeme vidět kus dělové koule. Když ji najdeme, řekneme si legendu o svatém Martinovi. A děti i zkusí uhodnout, kde byl původně do rotundy vchod. Jsou šikovné, našli ho celkem rychle.

Ale kostel, který je ukryt v opevnění, se už dětem jen tak lehce najít nepodařilo. A to je dobře, proto je také důmyslně skryt - aby na sebe nepoutal pozornost. Máme před sebou poslední část, kterou jsou kasematy. Račte se spočítat, protože by nás měl vyjít stejný počet. Po několika stech metrech se objevíme skoro na Karlově mostě. Jak je to možné? Kdo na procházce byl, ten naznačené teleportaci rozumí. Zdravím sv. Ludmilu a sv. Annu. A další svaté.

Otázka na závěr - proč se Gorlice jmenuje Gorlice? Vaše tipy mě vždy rozesmějí. Fantazie je něco, co by člověk měl možná používat častěji. Máme se od dětí co učit. 

P - Prohlédnuto

Táborská brána, Šipka, Leopoldova brána, rotunda sv. Martina, Cihelná brána, vyšehradské kasematy a sál Gorlice.  

P - Poděkování

Neznámé paní jeptišce, kterou jsem potkal v pozdní večer u rotundy, jak venčila psa. A která mi řekla věci, které jsem nikdy nevěděl. Všem, které jsem potkal ve Špičce i v kasematech. Vycházeli nám vstříc a i díky jejich přístupu a úsměvům jsme si s dětmi Vyšehrad užili.    

P - Publikace

Netradiční procházka Prahou - I. díl - Stanislava Jarolímková -  Knižní klub.

                                 

 

PPP - Příkaz Piláta Pontského

Červen 2017

Červnová procházka nás zavede na Petřín, kde si venku u čtrnácti zastavení křížové cesty připomeneme ukřižování Ježíše Krista

P - Příběh

Petřín je místo, které děti znají velice dobře. Je tam přece rozhledna a bludiště. Ano, musíme začít tím, co znají. Víte, jak je rozhledna vysoká? Které věži se podobá? Kolik je tam schodů a jak je možné, že lidi vystupující se nesrazí s těmi, co jdou dolů?

S Petřínem je spojeno jedno strašidlo. No, spíše jeden druh, který se tu objevuje dost často. Už jednou jsme si o něm povídali, ale protože ne všichni s námi šli před rokem do hvězdárny, pro jistotu si strašidlo připomeneme.

Hlavním tématem je však jedna kniha. Jmenuje se Bible. Něco z ní děti znají určitě. My si jen zopakujeme, jak se dělí a co lze uvnitř všechno najít. A zaměříme se na část, která se jmenuje Nový zákon. Tak schválně, co všechno děti ví o Ježíšovi?

To se už dostáváme ke křížové cestě. Nebudeme se společně modlit, ale zastavíme se u všech čtrnácti zastávek a řekneme si, o čem která je a jak se jmenuje. A co mohou znamenat pro ty, kteří se zde modlí. 

Procházku zakončíme v kostele sv. Vavřince. Máme úžasnou možnost nakouknout dovnitř. A jsme pozváni dál - dokonce i do míst, kam se běžně nesmí! A těch pokladů, kterých tady je! To se nedá všechno popsat, to musíte vidět!

P - Prohlédnuto

Petřínská rozhledna, křížová cesta na Petříně, kostel sv. Vavřince, kaple Kalvárie, kaple Božího hrobu. 

P - Poděkování

Lucii Kodišové, pastorační asistentce Starokatolické církve v ČR, za umožnění vstoupit do sakristie kostela sv. Vavřince a za skvělou ukázku předmětů, se kterými se člověk v kostele může setkat.   

P - Publikace

Bible - Nový zákon; Obrazy z Nového zákona od Renáty Fučíkové, Albatros 2016.

                                    

PPP - Písně provázel potlesk

Květen 2017

Květnová procházka po stopách Boženy Němcové a pěveckého spolku Hlahol

P - Příběh

Původně jsme se měli bavit pouze o pěveckém spolku Hlahol, ale při přípravě procházky se objevila možnost se podívat i do paláce Žofín a také do Goethe Institutu. Nosným tématem pro květnovou procházku se tedy stala Božena Němcová. Tak tedy hurá po jejích stopách.

Dáme si s dětmi sraz na Masarykově náměstí. Před krásným secesním domem, kterému vévodí planeta Země. A na rohu má písmena ŽB? Proč asi? Jak asi musí vypadat uvnitř? A víte co, proč to vlastně nezkusit?

V prvním patře Goethe Institutu na nás čekala výstava předmětů, které si lze půjčit. Ale nejednalo se o knihy! V dalším patře jsme už měli přichystané stoly a židle a mohli jsme se za zvuku audioukázky přenést do doby, kdy Staré bělidlo navštívila babička Boženy Němcové, resp. Barunky Panklové. Na mapě jsme si ukázali, kde to zhruba je, a také jsme si Boženu správně zařadili do časové osy (tedy mezi bitvou na Bílé hoře a atentátem na Heydricha).

O autorce Babičky už víme leccos, tak co se jí podívat tváří v tvář? Vezmeme si do rukou Babičku (knihu), za ruce chytneme babičku a hurá na ostrov. Na Slovanském ostrově má tato neobyčejná žena svoji sochu. A my nejen ukážeme, jak ostrov vypadal dříve, ale zkusíme si představit, jaké to bylo, když se Božena účastnila plesů. A kde si to leze lépe představit než přímo v paláci Žofín. Dámy a pánové, račte vstoupit.

Nejen kulturou je člověk živ. A tak si trochu odpočineme na hřišti a zaházíme si venku s míčem. To však už pokukujeme po tom krásném domě, který má pod střechou barevnou mozaiku, vlastenecké nápisy a busty. V domě sídlí pěvecký sbor Hlahol a my uvnitř znovu zavřeme oči a představíme si situaci, kdy PPP - potlesk provází písně.  

P - Prohlédnuto

Goethe Institut: Německý kulturní institut, Žofín, Slovanský ostrov, budova Hlaholu.

P - Poděkování

Starostce Hlaholu, paní Evě Rychlíkové a paní Růženě Vokněrové, obchodnímu řediteli agentury NKL Žofín Petru Denkovi a zaměstnancům Goethe Institutu - Heleně Budské a Tomášovi Moravcovi.  

P - Publikace

kniha

 

                                 

PPP - Parašutisté popravili protektora

Duben 2017

Dubnová procházka připomíná atentát na Heydricha a bitvu v kostele sv. Cyrila a Metoděje

P - Příběh

Peprné procházky nejsou vždy veselé. Dnes nás čeká silný a hluboký příběh. Dnes to nebude vůbec o pohádkách a legendách. Dnes to bude o něčem, co se skutečně stalo.

Aby však příběh dával smysl, je třeba si říct něco o druhé světové válce. Jen lehce, stručně a vážně. A že sedíte během povídání na schodech? Proč ne! I tak je to zážitek - vždyť se nacházíme v budově vysoké školy ČVUT. Ale nakonec se přeci jen dostaneme do veliké posluchárny. A pokračujeme ve vyprávění.

Jedno letadlo a skupina Anthropoid. Jozef Gabčík, Jan Kubiš a třetí padák s nákladem. Co těmto vojákům šlo při výcviku a co naopak nešlo? Jak dopadlo jejich přistání v protektorátu? Tvrdě. A jak probíhala jejich příprava atentátu? Nebyla to žádná legrace.

Naše povídání zpestří neskutečně vzácné a mimořádné předměty. Ať už přesná kopie Kubišovy bomby, nebo ručně psaná skripta profesora z místní univerzity, kterého v té době zastřelili. I s jeho synem. Heydrich na vlastní kůži poznal, že boží mlýny melou. Ale jeho smrtí teror neskončil. Naopak.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje byl svědkem nerovné bitvy. Prý je sedmička šťastné číslo. Ale sedmihodinová bitva pro sedm parašutistů dobře neskončila. Přesto však můžeme říct, že i když nakonec padli, svoji bitvu proti téměř osmi stovkám německých příslušníků vyhráli. Odcházeli jako praví hrdinové.

Jak jinak dnešní procházku ukončit než audioukázkou jejich příběhu. A úplný konec i videoukázkou závěrečné bitvy o kostel. A pokud máte chuť při odchodu zapálit svíčku, není třeba se ostýchat. Nejen těch sedm mužů si to jistě zaslouží. Statečných totiž v našem příběhu bylo mnohem více.

 P - Prohlédnuto

Budova ČVUT na Karlově náměstí - fakulta strojní; kostel sv. Cyrila a Metoděje, krypta a Národní památník hrdinů heydrichiády tamtéž. 

P - Poděkování

Martě Špačkové z PR oddělení ČVUT za umožnění vstoupit na akademickou půdu a současně za zapůjčení vzácných dobových předmětů; Zdeňkovi Špitálníkovi z Vojenského historického ústavu, mj. odbornému poradci filmu Anthropoid, za zapůjčení repliky Kubišovy bomby, která si zahrála ve zmiňovaném filmu; Petrovi Hamplovi, řediteli Národního památníku hrdinů heydrichiády, za umožnění prohlídek v kryptě a v kostele; zaměstnancům památníku za ochotu při prohlídkách a za spuštění videoukázky bitvy.  

P - Publikace

Aby byl můj "pé" styl dokonalý, musím za všechny zdroje uvést jediný: Průvodce protektorátní Prahou, Padevět Jiří, Academia 2015.

 

                                                               

PPP - Půjčit, přečíst, předat

Březen 2017

Březnová procházka do Ústřední městské knihovny na Mariánském náměstí

P - Příběh

Milé děti, vítám vás na Mariánském náměstí. Znáte v Praze nějaké kostely, které jsou zasvěceny Panně Marii? Ano? Například kostel Panny Marie Vítězné, Panny Marie pod řetězem, Panny Marie Sněžné. A dříve, na tomto náměstí, také stál podobný kostelík. A s legračním názvem. Jmenoval se kostel Panny Marie na louži. Proč asi?

Každá budova na náměstí je něčím výjimečná. Nás však budou dnes zajímat budovy dvě. Budova, kde sídlí Magistrát hlavního města Prahy a potom budova, kde je knihovna. 

Magistrátní budova má na nároží sochu Železného rytíře. Jedná se snad o jedinou sochu, která představuje pražské strašidlo. A konkrétně toto má celkem smůlu, protože může být vysvobozeno jednou za sto let. Víte, kdy to bude příště?

Budova knihovny je zajímavá už jen svoji venkovní výzdobou. Vidíte těch šest soch? Která, myslíte, představuje sochařství a která třeba literaturu? Tak se na ni podívejte a já vám prozradím, že se jedná o sochu...

A už vcházíme dovnitř. Máme štěstí, protože dnes budeme mít velice milé průvodkyně, které to tu znají jak své boty. Nebo spíše jak své knihy. A proto se můžeme podívat i do prostor, které jsou pro běžné čtenáře nepřístupné. Tak se koukejte hezky chovat.

Povídáme si o knížkách, ale nejen o nich. Vždyť knihovna Vám může půjčit i deskové hry, noty nebo třeba obraz. 

Procházku ukončíme v budově Magistrátu hlavního města Prahy, kde se zrovna v březnu koná výstava fotografií s pražskou tematikou. Končíme tedy s poznávačkou, co je na fotkách. 

P - Prohlédnuto

Budova Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze, budova Magistrátu hlavního města Prahy.

P - Poděkování

Lence Hanzlíkové - tiskové mluvčí knihovny, Jitce Řehákové z oddělení pro děti a dalším zaměstnancům Městské knihovny v Praze, zaměstnancům vrátnice na MHMP a Josefu Černému z Odboru služeb MHMP.  

P - Publikace

E-kniha Městská knihovna v zrcadle času (1891-2016) od Zdeňky Čermákové

                                 

PPP - Pošťák přináší pohlednici

Únor 2017

Únorová procházka do hlavní pobočky České pošty v Jindřišské ulici

P - Příběh

Byly jste, děti, někdy na poště? A víte, která z poboček České pošty je úplně největší? Za chvíli se to dozvíme, ale když už máme sraz na Václavském náměstí, řekneme si něco o Karlovi IV. I v budově pošty se o něm zmíníme. Ale úplně nejdříve zkusíme najít loď. Loď na Václavském náměstí? Ano, někde tu je.

Co mají pošťáci ve znaku. Takovou tu trubku. A vidíte ji někde kolem? A k čemu jsou ty obrazovky, na které lidé ťukají a pak si vezmou papírek s číslem. Je tu někdo, kdo by nám to uměl vysvětlit?

Většina lidí utíká na poštu, vyřídí si tu své věci a zase rychle běží pryč. To je ale škoda, protože výzdoba je plná symbolů. Proč je tady tolik lip a dubů. A jeden strom je zvláštní. Jmenuje se gingo biloba a Vaším úkolem je ho najít. Skvělé. A kromě všech těch jablíček, slunečnic, vinné révy a další zeleně můžeme na stěnách objevit postavy. Jak si volají, posílají si balíky a psaní, napínají dráty. Co tady však stálo za již zmiňovaného Karla IV.?

Ale nyní je čas na pohádku. A v budově pošty bude nejvhodnější ta od Karla Čapka - Pošťácká pohádka. Po ní si ukážeme, jak funguje potrubní pošta. A jak vypadá pouzdro, které sviští trubkami.

Hned naproti je krásná lékárna, která stojí za zmínku. A uvnitř najdeme fatu morganu. A co vejít do paláce skrz jedno nádvoří až do zadního traktu? Palác je vyzdoben mnoha anděly, jen jeden z nich je však jiný než ostatní.

Vše korunujeme na střešní terase klubu Duplex. Připadáte si jako ptáci? To je dobře, protože poštovní holubi do naší procházky také patří.

P - Prohlédnuto

Budova hlavní pošty v Jindřišské ulici, lékárna U Palmy, bývalý palác Buštěhradských drah, střešní terasa klubu Duplex.  

P - Poděkování

Vedení České pošty - konkrétně Praze 1 v čele s paní Koňakovou a Dobšovou, paní Kortové z lékárny U Palmy, panu Rozsarovi z bývalého paláce Buštěhradských drah v ulici Politických vězňů a panu Kukolovi z klubu Duplex. V neposlední řadě panu Petruškovi ze společnosti Profiterm Protech, který mi zapůjčil pouzdro z potrubní pošty a fotografie. 

P - Publikace

Pošťácká pohádka od Karla Čapka. 

 

                                 

 

PPP - Pečující přemyslovská princezna

Leden 2017

Lednová procházka do Anežského kláštera

P - Příběh

Je leden, zima, nezvyklé množství sněhu. V těchto kulisách se setkáváme u vchodu do Anežského kláštera. Do kláštera, který založila Anežka skoro před osmi sty lety. Co by řekla na naši návštěvu? Měla by z ní radost? Věřím, že ano. 

Než vstoupíme dovnitř, řekneme si něco o nedaleko tekoucí Vltavě. A děti si mohou vyzkoušet, že v dobách posledních povodní by měly vody plné zuby. A uši. A také ústa, kterými by dělaly bubliny. A ještě jednu věc zmíníme. Rychlé šípy. Víte, jak se jmenoval jejich věrný pes?

Anežka doplní naše znalosti o období, které jsme ještě neprobírali. Bylo to tak dávno. A přemyslovská princezna v něm září. Jak vypadalo její mládí? A zkusíte si, děti, odhadnout, v kolika letech byla poprvé zasnoubena? A jak dopadl její první nastávající? A co se stalo s tím druhým?

Anežka je v naší historii skutečně obdivuhodná žena. Víte, že ona jediná na světě nemá konkurenci? Ano, jako jediná žena v historii založila mužský řád - Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou. Většinou ženy zakládaly ženské řády a muži mužské. Ale aby žena založila mužský řád? To se nikdy předtím ani nikdy potom nestalo. 

Vyzkoušíme si, jak se umíte dívat. Víte, že jste právě minuly pět hlav českých králů a pět hlav jejich manželek? Nevíte? Tak se vraťte a hledejte. Jste už příliš daleko, tak zase pojďte blíž. No ano, skvělé, tamhle jsou. A teď budeme hledat Anežku.

Kde vlastně Anežka odpočívá? Pohřební niku jsme objevili, ale je ve skutečnosti uvnitř? A máme v Praze na Anežku nějaký hmatatelný důkaz? Protože jste zatím pozorné, pustím Vám krátkou pohádku. O Anežce. Ale ještě mi řekněte, na co mohly být v této místnosti ty výklenky ve zdi.   

Je toho tady tolik. Národní galerie sem umístila několik interaktivních stojanů, které jsou prostě úžasné. A vše zakončíme v ateliéru. Chce si někdo z Vás něco napsat, vybarvit či vytisknout? Přečíst, vytlačit či si jen tak odpočinout? Beránek Vám poděkuje místo Anežky. A bude se na Vás těšit zase někdy příště. Třeba v zahradách u kláštera, které jsme dnes nestačili projít. 

P - Prohlédnuto

Anežský klášter - křížová chodba, refektář, černá kuchyně, kapitulní síň a další. 

P - Poděkování

Národní galerii v Praze za vkusnou a půvabnou stálou expozici pro děti. A všem, na které jsme narazili - ať už při přípravě procházky, nebo během její realizace. 

P - Publikace

Po stopách sv. Anežky. Průvodce Anežským klášterem a pracovní knížka pro děti a rodiče; Štěpánka Chlumská, vydala Národní galerie v Praze 2016.

 

                                 

  


2016

PPP - Pacienti pozorují Petřín

Prosinec 2016

Prosincová procházka do Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem  

P - Příběh

Poslední měsíc v roce je Praha plná stánků, světýlek, voní po svařáku a trdlu, všude se hemží spousta lidí. I náš sraz na Malostranském náměstí je v exponovaném místě. Čekáme na autobus, který nás vyveze k nemocnici pod Petřínem. A protože cestou mineme Americkou ambasádu, jsme podrobeni kontrole. A to se dětem líbí.

Třetí zastávka je konečná. Vjeli jsme do areálu nemocnice. I rodiče jsou tady většinou poprvé. Rychle najít místo, kde ještě dopadají sluneční paprsky. Je pěkná zima, ale nás hřeje vyprávění o strašném požáru na Malé Straně. Nebo nás spíše z toho mrazí?

Už je třeba se schovat někam do tepla. Co takhle kantýna, která zde má otevřeno? Cestou si ukážeme zdánlivě obyčejný sloup, ke kterému si ještě něco později řekneme.

Už vcházíme do dveří. Vítá nás sestra Stanislava. Nabízí dětem sladké koláčky a cukroví a všichni zasedneme ke stolu, kde si odkryjeme příběh sv. Karla Boromejského. Kdo to byl? Proč se nemocnice jmenuje po něm? A jak asi vypadal?

To se už však zvedáme a prozkoumáme nemocnici. Míjíme kuchyň, na čas zakotvíme v aule (kde si vyprávíme právě o sloupu, který stojí venku) a různými chodbami se najednou ocitneme v kostele, úplně nahoře. Slunce zapadlo, v kostele mihotají svíčky. Atmosféra nás všechny pohltí.

Cestou z nemocnice si to namíříme zpět na Malostranské náměstí. Ve Vlašské ulici si řekneme, proč se jmenuje Vlašská, tipujeme si, které zvláštní zvíře za chvíli objevíme na domovním znamení, a zjistíme, proč jsou na jednom domě vyobrazené tři růže. Je to smutný příběh. Ale smutnější je ten o zazděné jeptišce.

Konec dobrý, všechno dobré. A děti, příští rok se na Vás moc těším. Na rodiče tedy také, ale na Vás o trochu více 😉 Krásné Vánoce!

 

P - Prohlédnuto:

Nemocnice sv. Karla Boromejského - kantýna, aula, kostel. Mariánský sloup a mnoho domů a paláců s renesančními domovními znameními. 

 

P - Poděkování:

Sestrám boromejkám, speciálně sestře Stanislavě, bez které by procházka neměla svůj půvab a laskavý přístup. A nemohli bychom nahlédnout tam, kam se člověk jen tak sám nedostane. 

 

P - Publikace

 

                                 

PPP - Prozatimní: premiéra Prodanky

Listopad 2016

Listopadová procházka po stopách Bedřicha Smetany  

P - Příběh

Bedřich Smetana je pro nás dnes skutečně téma číslo jedna, ale když jsme si dali sraz u Karlova mostu, vydejme se na chvilku ke třetí soše. Na mostě se totiž odehrála bitva se Švédy, kteří se snažili dostat se z Malé Strany do Starého Města, ale odvaha měšťanů, studentů a profesorů jim v tom zabránila. Máme tu hned několik připomínek.

Rychle pryč z přeplněného mostu do místa tichého a poklidného. V kryptě kostela sv. Františka z Assisi si nejdříve podle obrázkové hry ujasníme, v jaké době žil Bedřich Smetana, uvědomíme si na mapě, kde se právě nacházíme, a mezi náhrobními kameny a ukřižovaným Ježíšem si poodkryjeme poslední roky a poslední minuty Bedřichova života.

Bedřich Smetana byl hudebním skladatelem. Co všechno, děti, můžete ve svém životě skládat? Vy jste totiž už určitě také něco skládaly. Třeba kostky, básničku, oblečení nebo jen papír. Bedřich však kromě toho všeho skládal i hudbu. A ne ledajakou. A také si řekneme, jak se učil, resp. neučil ve škole. A jak už to vypadalo, že zemře hlady a zimou, když tu náhle …

Využijeme překrásné polohy muzea a rozhlédneme se z okna. Na Pražský hrad, Karlův most a na Vltavu. Na Vltavu, po které plují labutě. Na Vltavu, kterou zrovna slyšíme. Od pramene, od jejího začátku. Krásná hudba.

Blíží se konec procházky, my však máme před sebou ještě dva cíle - půvabné stavby, které nejsou běžně přístupné. A schválně, jestli si v poslední zastávce, kde je kavárna Slavia, po náročné procházce odpočinete. A dáte si kávu - se smetanou.

 

P - Prohlédnuto:

Budova Muzea Bedřicha Smetany ze všech úhlů – z Karlova mostu, z lávky vedle Klubu Lávka, od sochy Bedřicha Smetany, krypta kostela sv. Františka z Assisi, hotel Smetana a Pachtův palác, palác Lažanských.

 

P - Poděkování:

Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Národnímu muzeu – konkrétně Muzeu Bedřicha Smetany a Památníku Bedřicha Smetany v Jabkenicích, Klubu Lávka, hotelu Smetana a hotelu Pachtův palác a v neposlední řadě Filmové akademii múzických umění (FAMU). 

 

P - Publikace

 Bedřich Smetana - 

 

                        

PPP - Připravil přepychový prezent

říjen 2016

Listopadová procházka do Královského letohrádku na Pražském hradě

P - Příběh

Dobrý den, děti. Právě prší, a tak se pojďme schovat pod střechu. Ale cestou se podívejte na tento reliéf. Je na něm krásná paní a nad ní déšť. Ta paní se jmenuje Danaé a pod střechou Vám o ní povím příběh.

Vzpomínáte si, jak jsme byli minulý měsíc v letohrádku Hvězda? Tak tatínek pána, který nechal postavit Hvězdu, nechal pro svoji manželku postavit tento Královský letohrádek. Krásná stavba, viďte? Říká se, že se jedná o nejkrásnější renesanční stavbu mimo území Itálie. Jen to slovo renesance hned zapomeňte. To teď není důležité.

K čemu vlastně letohrádky sloužily? A z jakých slov je složeno slovo letohrádek. Stavbě se také říká Belveder. I slovo belveder je složeno ze dvou slov – ale italských. Jakých? Tak poslouchejte, protože je nyní zašeptám.

Také je Vám zima? Pojďme dovnitř. Máme štěstí, protože uvnitř probíhá výstava skla. Ano, bude to hodně napínavé. Všechny ty skleničky, mističky, vázičky a další předměty jsou tak křehké – a tak krásné.

I stěny jsou pro nás pozoruhodné. Kdo pozná tohoto pána? Správně, jedná se o sv. Václava. A jak jste to, děti, poznaly, že je to on? A další otázka – kdo najde našeho nejznámějšího krále? Výborně – i toho jste poznaly Právě zakládá univerzitu. A kousek od tohoto výjevu je obří postel, nad kterou visí dva krásné lustry ze skla. Jeden symbolizuje krále, druhý královnu. Tak schválně, který je podle Vás král. A proč?

Setkání Jákoba a Ezaua je další naše zastavení. A kdo najde na reliéfu labuť? A co se Vám ještě líbí?

Procházku zakončíme pod zpívající fontánou. Ona opravdu hraje a zpívá! A jen tak pro pořádek – doufám, že jste už všichni zapomněli to zvláštní slovo. Cože? Jak je možné, že slovo renesance Vám zůstalo v hlavě. Měli jste ho přece hned zapomenout.

 

P - Prohlédnuto:

Letohrádek Královny Anny, resp. Královský letohrádek na Pražském hradě, výstava Ronyho Plesla, Zpívající fontána a část Královské zahrady.

 

 P - Poděkování:

Správě Pražského hradu za velikou pomoc při plánování trasy. Taktéž všem zaměstnancům v Královském letohrádku, kteří měli (stejně jako já) nervy ze železa, když hlídali bezpečnou vzdálenost mezi dětmi a skleněnými předměty. 

 

P - Publikace

Pražský Belvedér – první renesanční vila ve střední Evropě - Jan Bažant a Nina Bažantová, nakl. FESTINA LENTE PRESS

Staré řecké báje a pověsti – Eduard Petiška, Ottovo nakladatelství

                           

PPP - Památná prohra protestantů

září 2016

Zářijová procházka do letohrádku Hvězda u Bílé hory

P - Příběh

Náš příběh začal u zdi obory. U té zdi, která sehrála svoji roli v bitvě na Bílé hoře.

Víte, děti, kde vlastně jsme? Podívejte se - toto je mapa centra Prahy. Položím ji tady do trávy aVy si stoupněte na místo, kde si myslíte, že právě jsme. A proč se Bílá hora vlastně tak jmenuje?

Jak dlouho může trvat taková bitva? A jak dlouho může trvat taková válka? Vzpomínáte si, jak jsem byli na Novoměstské radnici? Tam došlo k defenestraci první. Kdo z Vás umí vysvětlit, co to defenestrace znamená? No, a třetí defenestrace, ke které došlo na Pražském hradě, bývá označována za začátek třicetileté války. Je to těžké si představit, jak moc dlouhá je ta třicetiletá válka.

Zahrajeme si nyní na vojáky. Tady máte tenisák a snažte se strefit do cíle. Na které straně bojiště chcete stát? A umíte se schovat? Ano? Tak máte dvacet vteřin a ať Vás nevidím. Výborně. Zvládly jste to. Ale nyní se vraťte. Maminky, máte všechny své děti?

A jak to bylo té listopadové neděle v roce 1620? Kdo kde stál, kolik koho bylo, v jaké byl kdo formě, s čím se kdo musel vypořádat a jaké si kladl otázky? To si řekneme nejen cestou do letohrádku, ale i v místě samém. Nejlépe před modelem bitvy, která je instalována v suterénu.

Ještě než vejdeme dovnitř, připravil jsem si pro Vás úkol. Mám tady dva rovnostranné trojúhelníky. Zkuste z nich udělat šesticípou hvězdu. Kdo si to chce zkusit? A když už jsme u těch hvězd. Kde se s nimi, kromě oblohy, můžete ve svém životě setkat?

A to už vcházíme dovnitř. Do letohrádku, který má své pravé poklady na stropě. Mnoho výjevů je nám známých. Minulá procházka do Valdštejnského paláce nám představila Aenease. I tady se s ním potkáme. A příští měsíc, v letohrádku královny Anny na Pražském hradě, se s ním setkáme také.  Ale to až v další procházce. 

 

P - Prohlédnuto:

Letohrádek Hvězda - od suterénu, kde je model bitvy na Bílé hoře, přes přízemí se stálou expozicí, první patro s dočasnou výstavou až po Hodovní síň, která není veřejnosti přístupná. 

 

P - Poděkování:

Památníku národního písemnictví - od pana ředitele Freislebena po jeho sekretariát, kompetentní zaměstnance Hvězdy až po kustody a paní v pokladně. 

 

P - Publikace

Já, Hvězda - Zuzana Kobrlová, vydal Památník národního písemnictví

Toulky, Pražská bojiště, nakl. Olympia

Vila Hvězda v Praze - Jan Bažant a Nina Bažantová, nakl. FESTINA LENTE PRESS

 

                                 

PPP - Pýcha předchází pád

červen 2016

Červnová procházka do Valdštejnského paláce a přilehlé zahrady 

P - Příběh

Parčík u metra Malostranská nám poskytl prostor, kde se děti seznámí s prvním strašidlem. Ponocný se jmenoval Ruprecht a sám Albrecht z Valdštejna ho připravil o hlavu. A bylo to celkem kruté, protože Ruprecht vůbec netušil, že jeho konec přijde tak rychle. Ale tak už to někdy bývá. Viď, Valdštejne.

Tím jsme si představili osobu, o které budeme celou procházku mluvit. Albrecht z Valdštejna má v Praze i ulici - projdeme si ji a po celé její délce pozorujeme vysokou zeď a domy, které jsou součástí jeho rezidence. Dojdeme až na Valdštejnské náměstí. A tam, poučeni už z toho, že ne každé okno je skutečné, odhalíme další tajemství, o kterém neměli tehdejší obyvatelé Prahy ani tušení.

To však už vcházíme dovnitř, do sklepních prostor. Řekneme si třeba, jak se choval ve škole. A rovněž, jakých vojenských titulů se dočkal a jak také může umřít statečný voják. Neuhodnete, kde a v čem tento v Evropě vlivný člověk zemřel.

Když jsme Albrechta více poznali, co se s ním seznámit i tváří v tvář?  Jak to jen udělat, když jeho socha je na nádvoří, kam se však nesmí? Nebojte, všechno nakonec dobře dopadne.

A to se už dostáváme do hlavního sálu, prostoru, kterému vévodí bůh války Mars. A my si hezky sedneme a začneme si představovat, co znamená co. A to nejen v jednom sále, ale i v dalších. Dotkneme se (pouze obrazně) i různých řeckých legend. Ale už je toho moc. Hurá do zahrady a zde si ty nejznámější představíme. A třeba takovou hořící Troju i uvidíme.

Konec je čistě odpočinkový. V krápníkové stěně našly děti hada a žábu, ve voliéře výry, po cestě pávy a v bazénku rybičky. Od useknuté hlavy za Valdštejnskou jízdárnou, se kterou jsme začínali, jsme celkem hezky změnili téma. A Tobě, Albrechte, děkujeme, že jsme mohli být Tvými hosty. Rádi přijdeme zase. Třeba, až se jedno z přítomných dětí vrhne na politickou dráhu senátora. 

 

P - Prohlédnuto:

Valdštejnský palác - Trčkovská galerie, tři nádvoří, Hlavní sál, Rytířský sál, Předpokoj, Audienční sál a Mytologická chodba, Sala terrena, krápníková stěna, Valdštejnská zahrada.

 

P - Poděkování:

Senátu Parlamentu České republiky, od členů policie přes zaměstnance na vrátnicích a v interiérech až po zaměstnance Kanceláře Senátu, mj. vedoucí oddělení vztahu s veřejností paní Denise Čermákové.

 

P - Publikace

Valdštejnský palác v Praze - Jan Bažant a Nina Bažantová, nakl. FESTINA LENTE PRESS

 

                                  

PPP - Pozoruhodné, Petře Parléři

květen 2016

Květnová procházka po Karlově mostě 

P - Příběh

Začínáme v Juditině věži. Tedy před věží. Řešíme otázku, jak se můžeme dostat dovnitř. Děti napadají možnosti, že bychom mohli projít zdí. Hloupost, že? I když počkejte. Proč to nezkusit. Tak ne, nejde to. Ale děti si to vyzkoušely.

Vcházíme do krásných prostor, kde se můžeme posadit. A je zde čas na první legendu. Hlavní roli v ní hraje poklad. A skutečný poklad se skrývá v patře nad námi. Půjčíme si klíč. Jdeme po schodech. Odemykáme dveře. Neskutečné, je tady!

Ještě si něco řekneme k povodním a vyrážíme do horkého dne. Čím je zajímavá socha sv. Václava? A co drží v ruce ti pánové na druhé straně? A najdete v umístění těchto dvou soch nějakou skrytou symboliku? Je to náhoda, nebo není?

Zkuste si tipnout, děti, co se stalo se sv. Vítem. A jak zemřel sv. Juda Tadeáš. A teď, schválně, kolik napočítáte zvířat tady na tomto sousoší. Tři? Skutečně nevidíte žádná další? A máme tu další legendu. Tentokrát o Turkovi z Karlova mostu.

 

Legend bude ještě několik. Ale měli bychom se dostat i na druhou stranu. Věži se nyní věnovat nebudeme, té až příště. Seznámíme se však s řadou 135797531. A vstoupíme pod kostel. Jak že se jmenoval most, který tu stál před tím Karlovým. A z čeho byl? A co nám ho připomíná? Víte co, pojďme si to ukázat.

 

P - Prohlédnuto:

Juditina věž u Karlova mostu na Malé Straně; Karlův most, zbytky Juditina mostu pod kostelem sv. Františka z Assisi.

 

P - Poděkování:

Klubu Za starou Prahu, Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou

 

P - Publikace

Tajemná Praha - Lucie Seifertová, nakl. SLOVART. 

Praha Lucemburská v obrazech - František Kadlec a Petr Urban, nakl. Albatros

 

                        

PPP - Přijímáme podobojí, padejte!

 

duben 2016

Dubnová procházka do Novoměstské radnice

P - Příběh

Dříve osada Rybníček. Proč se tak jmenovala? A proč je tam dnes ulice Na Rybníčku? A proč je hned vedle ulice V Tůních? Tato část Prahy 2 si říká o pořádné prozkoumání. A jak se říká tomu malému kostelíku, který má kulaté zdivo? Rotunda! A kdo to byl ten Longin? 

Dříve byla rotunda zasvěcena sv. Štěpánovi. Ale pak se král Karel IV. rozhodl postavit velký kostel. Kostel, který převzal jméno po rotundě. Čím byl zajímavý sv. Štěpán? A proč má svátek hned po narození Ježíška v prosinci? Není to náhoda! A spojuje něco Longina s Ježíšem? Ano. Dokonce něco, co je dlouhé. A „dlouhý“ se řekne anglicky „long“. A anglicky „v“ se řekne „in“. Takže, děti, víte, kdo to byl LongIn? Řeknu Vám, jak si ho můžete zapamatovat. 

Sv. Štěpán skončil špatně. Jako ostatně většina svatých. Víte, jak ho poznáte? A co se stalo se zvonem ve zvonici sv. Štěpána? A čím je zajímavá střecha kostela? A kdo vyrazil dveře od kostela a pak utíkal na Novoměstskou radnici? My ne, i když i my tam máme namířeno také. 

Jan Hus skončil v Kostnici v plamenech. Ovšem nejen on. I Jeroným Pražský. Jaký byl jeho život? A co se stalo s purkmistrem a s konšely z Novoměstské radnice? Ano, slovo defenestrace tu dostalo pořadové číslo jedna. Byl tento akt neplánovaným vyvrcholením bouře, nebo předem promyšleným plánem?

Karlovo náměstí však jistě bylo naplánováno řádně. Vždyť je to také největší náměstí. A jaká další náměstí v tu dobu v Praze vyrostla? I když ony to byly spíše trhy. A na tom dobytčím se odehrála jatka. Ale to raději ústně. 

 

P - Prohlédnuto:

Rotunda sv. Longina, kostel sv. Štěpána, zvonice u sv. Štěpána, Karlovo náměstí, Novoměstská radnice - nádvoří, Mázhaus, Konšelský salonek, Velký sál.  

 

P - Poděkování:

O. mitr. Mgr. Kornelu M. Balážovi, rektorovi rotundy sv. Longina, P. Josefovi Čunkovi, rektorovi kostela sv. Štěpána, Vojtěchovi Paluskovi z Novoměstské radnice.

 

P - Publikace

Ve jménu Husa - Michal Kocián a Zdeněk Ležák, nakl. EDIKA.

Praha Lucemburská v obrazech - František Kadlec a Petr Urban, nakl. Albatros

 

                           

 

PPP - Požár přerušil představení

březen 2016

Březnová procházka kolem Národního divadla

P - Příběh

Prohlídky, které pořádá Národní divadlo či Pražská informační služba, se soustředí pouze na interiér. My však začneme venku, na piazzetě Národního divadla. Všimli jste si, že některé z dlaždic na zemi jsou jiné než ostatní? 

 

P - Prohlédnuto:

Piazzeta Národního divadla, pamětní deska Vojtěcha Hynaise, vnější výzdoba Národního divadla, vchody do divadla, základní kameny, hlediště, opona, trigy.  

 

P - Poděkování:

Národnímu divadlu 

 

P - Publikace:

Nazdar, Národní divadlo - Dana Flídrová, Jiří Votruba, nakladatelství Národní divadlo. 

 

 

                                          

 

 

 

PPP - Pár překřížených paží

únor 2016

Únorová procházka do kapucínského kláštera na Hradčanech

P - Příběh

Únorová procházka začínala opět na Pohořelci. Dva hvězdáře už děti poznaly. Ale poprvé se setkaly se jménem Rudolfa II. I když slovo „poprvé“ není úplně správné. Náš nejmladší člen Kryštof (skoro 5 let) císaře Rudolfa přece zná. Ze Čtyřlístku!

I dnes jsme potkali několik sv. Janů Nepomuckých. I když ten na Pohořelci se stále opravuje. Je však úžasné, že i když některé děti tuto sochu nikdy neviděly, pamatují si, jaká socha se na podstavec vrátí.

I Černínský palác nebyl pro mnohé překvapením. Ale víte, jak to bylo s jeho stavbou? Co udělal pan stavitel, když už to vypadalo, že nedostane za svoji práci zaplaceno? Vše naštěstí dopadlo dobře, jen vdova po zemřelém hraběti z toho byla mírně otřesená.

Otřesený jistě byl i kostel Panny Marie Andělské. Ono dostat několik přímých zásahů z děla není nic příjemného. Navíc, když vojáci pálili na nejstarší kapucínský klášter u nás. Mnoho koulí zůstalo ve zdech dodnes. Co by tomu řekl Rudolf II., který k nám kapucíny pozval? A co by k tomu řekl Myšpulín? To nevíme, ale víme, co nám říkal bratr Vojtěch, který se stal našim průvodcem po klášteře. Ono dostat se pod náhrobní kámen v podlaze kostela není jen tak.

Obyvatelé Nového Světa se museli asi hodně divit, když znenadání začalo zvonit. Co se děje? Co se stalo? Nebojte, jen bratr Vojtěch nechal pár dětí rozeznít kostelní zvon. A nebylo to pro ně vůbec jednoduché.

 

Poslední část naší procházky nás zavedla na Nový Svět. Každý druhý dům je zlatý – tedy alespoň dle názvu. Děti však nejvíce učarovala roubenka. Proč je v jejím názvu „rak“, nebylo tak těžké uhodnout. Ale co to je za tu obrovskou kouli u ní? Role se obrátila a děti zkoušely rodiče. A podařilo se nám je nachytat. To bylo asi radosti!

P - Prohlédnuto:

Pohořelec, sousoší J. Keplera a T. Brahe, Černínský palác, bývalá kaple sv. Matouše, dům U Pešků, Loreta, kostel Panny Marie Andělské včetně krypty, kapucínský klášter včetně zahrady, ulička Nový Svět.

P - Poděkování:

Bratr Vojtěch, rektor kostela Panny Marie Andělské, byl naším průvodcem. Milý, vtipný, pozorný a vzdělaný. Děti měly úžasný příklad toho, jak vypadá pravý kapucín. A i kapuci nám ukázal! Velké díky směrem k Vám, bratře Vojtěchu. Od dětí, od rodičů, ode mne!

 

                              

 

 

 

 

 

PPP - Plamenem proti pravdě

leden 2016

Lednová procházka po stopách mistra Jana Husa. 

Příběh

Sraz na Betlémském náměstí. Ale ne, nepůjdeme hned do kaple. Co se podívat za roh, do ulice Liliova. Máme zde krásný výjev „Útěk do Egypta" . A poznáte, kdo na obraze utíká? Ten, kdo byl minule v Loretě, to má jednoduché. A proč vlastně utíkali? Protože byl dán příkaz zavraždit malé děti, tzv. mláďátka či neviňátka. A protože se toto vraždění odehrálo v Betlémě a ostatek jednoho z dětí se dostal prý až do Prahy, vyrostla kaple zasvěcená památce těchto neviňátek. Ale my ji známe spíše pod názvem Betlémská. Honem do ní!

Tak si tipněte, kolik se sem při kázání vešlo lidí. A co je tady zvláštního - hledejte u země. A odkud kázal Jan Hus? A co znamená vlastně kázat? A kdo to byl Jan Hus? A je někdo v kapli pochovaný? Ano, je, tamhle v rohu je deska. Váže se k ní velice smutný příběh. Posaďte se, děti, a dobře poslouchejte. 

Venku sněží! Ovšem nejen vločky padají z nebe. Koho představuje ten pán, který má ruku v kapse a drží se druhou rukou za trám nad našimi hlavami? Prý profesor, týpek, zblázněný a HUStý člověk. Tedy to jsou tipy! 😉 Zatím se drží, zatím nepadá. Držme se i my, za ruce, a Husovou ulicí míjíme tři praporečníky. A také mnicha v zakrváceném šatu. Vlastně toho ne, ten tudy chodí jen o půlnoci. 

Výstava, to není jen místo, kde se dozvíme spoustu věcí. To je i prostor, kde se ohřejeme. Ovšem ne při pohledu na poslední okamžiky mistra Jana Husa - to nás naopak zamrazí. Hledáme kalichy - kde to jen jde. Díváme se na model Betlémské kaple. A co ten kostel u kaple, ten tam přece už nestojí. A tohle je kazatelna, ano, tady jsme před chvílí byli. A zrovna káže mistr Jan Hus. Ano, ano, a tady jsme seděli my! 

Putování končíme na Staroměstském náměstí. Už víme, co tu mohlo stát za jiné pomníky. Nakonec vyhrál ten od pana Šalouna. Tak příště, až se dostaneme na Staroměstské náměstí, vzpomeneme si na Jana Husa. Jak kázal prostým lidem, jak se obhajoval při koncilu kostnickém nebo na jeho poslední slova. Prý se modlil, do poslední chvíle. 

Zde by se hodilo skončit. Ale smrtí mistra Jana Husa to všechno neskončilo. Naopak. Začalo. Ale to už je na jiný příběh, jinou procházku. 

 

Prohlédnuto:

Liliova ulice, dům U Voříkovských, Betlémská kaple a její stálá expozice, domy v Husově ulici, Clam-Gallasův palác a výstava Praha Husova a husitská, sousoší mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. 

 

Poděkování:

Českému vysokému učení technickému, zvláště panu Františku Hofmannovi, a všem přítomným dámám v Betlémské kapli, Archivu hlavního města Prahy, zvláště pak Silvii Pavlicové a osobám pracujícím na výstavě. Od pána v pokladně, až po posledního kustoda. 

 

Publikace:

Hus a Chelčický - Renáta Fučíková, nakl. PRÁH.

Ve jménu Husa - Michal Kocián a Zdeněk Ležák, nakl. EDIKA.

 

                                          

 

 


2015

PPP - Poslyš, Panno, porodíš!

 prosinec 2015

Vánoční Peprná procházka, která připomene nejen okolnosti narození Ježíška. A kde jinde než v pražské Loretě.

 P - Příběh

Proč se jmenuje Pohořelec Pohořelec? A kam zmizela socha, která zde běžně stojí? A máte všichni rukavice?

Ještě než navštívíme Loretu, zastavíme se před Černínským palácem. Bydlela v něm pyšná žena, která si jednou nechala poručit vytvoření střevíců z velice zvláštního materiálu. Dopadlo to s ní špatně, stejně jako s těmi střevíci. Že by právě od nich v minulosti chytly dřevěné domky, které zde stály, než je pohltil oheň?

Legenda o 27 zvoncích skončila ve chvíli, kdy se všech 27 zvonků na Loretě rozehrálo. Nejvyšší čas vstoupit dovnitř. Kdo žil v tom domečku uvnitř? A proč je na stěnách vyobrazeno narození Ježíška? Proč se Loretě říká Loreta a je možné, že najdete i Loretu jinde než v Praze? Vše jsme si vysvětlili a obrázky na Svaté chýši popsali. 

Nejen o narození však byl náš příběh. Před čtyřmi lety zde byl objeven pod náhrobním kamenem vchod do krypty. Kostlivec, lebka, kosa - tím vším je krypta ozdobena. A pak zazvonil zvonec a... ještě konec není. Loreta sice už zavírá své brány, ale ještě se stačíme seznámit s osobou, která bývá zobrazována se svými zuby. A také s ženskou postavou, které vyrostl plnovous. Proč?

Opouštíme Loretu, opouštíme krásný jiný svět a hned se opět ponoříme do Nového Světa. Teď, teď se rozsvítily pouliční lucerny. Nikde ani noha. Kolem vysoké zdi klesáme stále níž a níž ... až se dostáváme k Jelenímu příkopu, u kterého bydlel známý hvězdář. Ano, ten, kterého jsme si ukazovali na začátku procházky. 

A opět něco zacinkalo. To bude naše tramvaj, která nás odveze do našich domovů.  A my máme stále před očima výjev z Lorety, na kterém je zobrazen anděl oznamující Panně Marii tu kouzelnou větu: „Poslyš, Panno, porodíš!“

 

P - Prohlédnuto

Pohořelec, Černínský palác, Loreta, Nový Svět, dům Tycha de Brahe, Jelení příkop.

 

P - Poděkování

Loretě, jmenovitě jejímu řediteli Petrovi Baštovi a kurátorce Markétě Baštové, za neskutečně rychlé reakce na mé e-mailové zprávy, za vstřícnost při přípravě aktivit a za možnost nahlédnout do tak skvostného místa v Praze. Dále Ministerstvu zahraničních věcí, odboru veřejné diplomacie, které nám sice brány neotevřelo, ale rychle a slušně odpovědělo na mé dotazy. 

 

P - Publikace

Dvě legendy o Loretě - Tinková Daniela, Pecháčková Ivana

 

                                    

 

 

 

PPP - Psaníčko Pro Pánaboha

prosinec 2015

Mikulášská procházka od Pražského Jezulátka ke svatému Mikuláši  

P - Příběh

Právě dnes chodí Mikuláš. My jsme se vydali za ním. Nejprve začínáme u malého chlapečka, který je známý všude ve světě jako Pražské Jezulátko. Lidé mu dávají přání a doufají, že i jim pomůže a přání splní. Tak proč bychom i my nepožádali o nějaké, když je ten předvánoční čas. Všichni hodili své přání do košíku? A všimli jste si, co má Jezulátko na sobě?

Rád bych Vám vyprávěl pověst, jak se k nám Jezulátko dostalo a o jeho životě v klášteře. Ale kde najít místo, kde by byl klid, skoro až hrobové ticho? V kryptě pod kostelem? Ten nápad není špatný, jen při sestupu dávejte pozor a skutečně ničeho se nedotýkejte. Ani té lebky vpravo, ani těch tří rakví, do kterých je vidět. Řada rakví je zazděná, některé jsou venku, my však půjdeme až na konec krypty. Nyní slyšíme i vlastní dech. Pověst může začít. Pověst, ve které se objeví náš první dnešní anděl. První, zdaleka však ne poslední. 

Vraťme se zpátky na zem, na ulici, mezi lidi, auta a tramvaje. Kdo chodí ještě s Mikulášem a andělem? Ano, čert. A kdo nejlépe ví, jak na něho? Svatý Prokop! Ten ho uměl přivázat na řetěz, jak se o tom můžeme na několika místech přesvědčit v Prokopské ulici. A cestou hledáme znaky Maltézských rytířů. Jsou všude, když se umíte dívat. Na chodníku, na lampě, mezi okny i na špičce střechy. I rytíře jsme objevili - na koni a s vlajkou. 

Klusem jsme se dostali až na Malostranské náměstí. Po legendě o sv. Václavovi, kterak povoz nesoucí jeho tělo zde náhle zastavil, a po prozkoumání dveří, které vedou ke zbytkům jeho rotundy, uháníme před kostel sv. Mikuláše. Klíče k rotundě byly dva. U Mikuláše nalézáme třetí.  

Závěrečná zastávka se odehraje v Nerudově ulici. V domě, kde vyrůstal autor knihy Tři zlaté klíče, dostáváme my tři sladké kuličky. Jsou od Mikuláše. A víte, že tři zlaté koule jsou atribut sv. Mikuláše? Dal nám je schválně? Nebo to dnes byla všechno jenom náhoda? 

 

P - Prohlédnuto

Kostel Panny Marie Vítězné - neboli Pražské Jezulátko; kostel Panny Marie pod řetězem, Beethovenův platan, refektář v profesním domě, kostel sv. Mikuláše.

 

P - Publikace

Petr Sís - Tři zlaté klíče.

 

P - Poděkování

Bosým karmelitánům, prodejně AleAle (nyní již v ulici Míšeňská 3), Suverénnímu řádu Maltézských rytířů, Univerzitě Karlově - Matematicko-fyzikální fakultě, rodině Vladimíra Síse. 

 

                                                                         

PPP - Pandy poslouchají pohádku

listopad 2015

Návštěva v mateřské školce - třídy Pandy a Tučňáci se přenesly do doby Karla IV. 

P - Příběh

Zazvonil konec a pohádky je konec. Ale ne, teprve začínáme. V MŠ Zvoneček je dnes dopoledne v plánu povídání si o Karlovi IV.

Už jen mé samotné představení děti trochu zarazí. Prý kdybych byl doktor či policista, věděly by, co dělám. Ale průvodce? Kdo to je? A co vlastně provádí? Snad ne nějakou neplechu? 

Můj batoh obsahoval spoustu věcí - a nechyběly v něm knížky. Tu největší jsem pomalu vytáhnul až potom, co jsem se dozvěděl, jaké knížky znají oni. Je to dobře, stálice, které jsem četl já sám a nedávno i svým dětem, se objevují stále na poličkách v dětských pokojích. 

Podle čeho se pozná král? A co má v ruce? A kam byste si schovali korunu Vy? A víte, kde je schovaná koruna, kterou měl Karel IV.? A hádejte, kolik klíčů je třeba, abyste se do té tajné místnosti dostali. 

Už je hodně toho povídání, že? Všichni se postaví a vytvořme si Karlův most. Ty budeš socha, ty budeš socha, ty budeš socha ... ale no tak, sochy se nehýbou, vrať se na místo. A, Kubíku, ty se postav na konec. Budeš představovat mosteckou věž. A na druhé straně mostu potřebujeme také jednu věž. Aničko, běž si tam stoupnout. A když už tam stojíte, proč vlastně na každé straně mostu stály takové věže?

A zpátky na koberec. Dobře jste postavili most. K čemu vlastně mosty slouží? A z čeho může být most postaven? A jak to řešili lidé dříve, když se chtěli dostat na druhou stranu řeky a žádný most nebyl? Kdy dříve? Dávno, moc dávno, třeba před tisíci roky. Ale ne, to už dinosauři tady nechodili... 

 

P - Prohlédnuto

MŠ Zvoneček

                                              

PPP - Přerušení plánované písemky

listopad 2015

Rezidence primátora se otevřela i studentům střední školy

P - Příběh

Všichni to známe. Všichni jsme chodili do školy. Každá exkurze je vítaným zpestřením. Zvláště, když je v plánu písemka. A kam že jdeme dneska? Nevím, nějaká rezidence primátora. Prý v budově Městské knihovny. To tam jako bydlí mezi knížkami? To asi ne, to je nějaký omyl...

Celkem příjemná změna - mít před sebou posluchače, kterým slova jako art deco či František Roith nejsou cizí. A když pak slyší, že budova byla postavena a věnována městu k desátému výročí založení republiky, není třeba tuto informaci doplňovat letopočtem 1928. 

A tady, jak sedí tento mladík, tak víte, kdo zde seděl? Dalajláma." Informace vykouzlí úsměvy a následují peprné komentáře na účet dotyčného mladíka.

Studenti komentují i ne příliš šťastný styl koupelen, ptají se, proč jsou postele v pokojích pro hosty oddělené a kdo tam spal naposledy. Takové reakce skutečně od dětí z první třídy základní školy zkrátka neuslyšíte. 

Při loučení se dozvídám zajímavé zprávy - máme tu hned několik nových zájemců o post pražského primátora. Ale není to z důvodu změny stavebních předpisů či pro jiný názor na boj s nepoctivými taxikáři. Důvod je jiný, prozaický - až se stanu primátorem, budu zde bydlet. A bude se o mě říkat, že nejen JUDr. Baxa, ale i já jsem obýval rezidenci. Kdo by pohrdnul bydlením v centru na několika stovkách metrů čtverečních?

Prý udělá hned první večer velkou party v reprezentačních prostorách. Tak doufám, že budu také pozván. Vždyť jsem byl u toho, když se zrodila kandidatura v hlavě nového budoucího představitele města. Ale kdo ví, kde budu třeba za 30 let, až se současnému studentovi bude věšet na krk primátorský řetěz. 

 

P - Prohlédnuto

Mariánské náměstí, Rezidence primátora

 

                                                      

PPP - Přes poklidný potůček?

říjen 2015

Procházka nejen přes Karlův most

P - Příběh

Vltava pramení na Šumavě a vlévá se do Labe. Kde se z potoka stává řeka? Nevím, ale pod Karlovým mostem to je již určitě řeka. Řeka velkolepá, řeka majestátní, řeka nezkrotná. Takže žádný poklidný potůček...

Než se však vydáme na Karlův most, řekneme si něco tady o tom pánovi, který zde stojí a který nechal most založit. A co ty čtyři ženy sedící na podstavci pod ním? To jsou jeho manželky, které měl? Učili jsme se ve škole, že měl přece čtyři ženy. A kdo to tedy je, když ne ony? Stačí si je pořádně prohlédnout...

A už k nám přichází černě oděný pán. S křížem a s červenou hvězdou na prsou. Prý je to rytíř, člen rytířského řádu. Ale meč u sebe nemá - doufáme. Odvádí nás dolů, pod kostel, k základům mostu, který zde stával ještě před tím Karlovým. 

Vracíme se zpět na uliční úroveň. Prý stoupat vzhůru je legrace. Kde můžeme pokračovat ve stoupání? Přeci v mostecké věži. Jen není jasné, kolik jsme vystoupali schodů, protože každý z nás dospěl k jinému počtu. 

A nyní konečně na most samotný. Turistů je zde mnoho, ale my se neztratíme. A navíc, dokážeme se zastavit i u takových soch, které ostatní přehlíží. Ve skupince máme Barborku - tak hurá k soše stejného jména. A podle čeho můžeme sv. Barboru najít? A jak se jmenuješ ty? Eliška? I Tebe můžeme na mostě spatřit. Ale nehledáme pouze osoby! Kdo najde na tomto sousoší hada? A kdo vidí ještěrku? A kolik kdo napočítá ptáků na tom vysokém sloupu za stojící sochou? Nemusíme chodit do ZOO, zvířátek je tu dost. 

Děkujeme Ti, králi, za ten úžasný nápad postavit most. Most přes řeku velkolepou, majestátní, nezkrotnou. 

 

P - Prohlédnuto

Křižovnické náměstí, základy Juditina mostu pod kostelem sv. Františka z Assisi, Staroměstská mostecká věž, Karlův most.

 

První procházka:

                                                                            

 

 

2. procházka

 

 

                                                       

PPP - Peklo, Petřín, Planety

 


 

září 2015

PPP - Peklo, Petřín, Planety

 

 P – Příběh

 

Procházku začínáme povídáním o hvězdářích. Co dělají a proč to dělají. Znáte Vy nějaké souhvězdí? Hoříte zvědavostí, kam se dnes podíváme? Tak jsme začali správně na Pohořelci? Projdeme skrze dům, projdeme skrze prostranství před kostelem a sejdeme dolů. Dolů kam? Pokud ještě hoříte, určitě Vám nebude vadit, že zavítáme do Pekla. Ale nebojte se, kdo se vydá dolů, bude se moc vrátit zase zpátky na zem.

Na naší cestě nás čeká zeleň a příroda. Ale je možné, že uvidíme, jak jinak, plameny. Proč se na Petříně objevují si samozřejmě řekneme. Ale už teď Vám můžu prozradit, že není nebezpečný. Co však nebezpečné být může, je Hladová zeď. Co kdyby se do Vás zakousla? Nebo jste to Vy, kteří máte hlad?

U zdi si řekneme něco o strážích a kudy zeď vlastně vede. A také o životě těch, kteří zde bydleli a chránili město. Co musí umět voják? A hodili byste se pro toto povolání? Pojďme si to vyzkoušet!

Petřínská rozhledna je známá, ale co ty ostatní stavby na vrcholu Petřína. Sv. Vavřinec to tady chrání. I proto se tomuto kopci dříve říkalo Vavřincova hora. A víte, že zemřel na nástroji, který má velice blízko k ohni?

Naše kroky však povedou do Štefánikovy hvězdárny. Se Štefánikem, kterého uvidíme, se můžeme v Praze setkat na více místech. Zapíchnete prst na správný most i ulici? Pojďme dál, vyzkoušíme si práci hvězdářů, o kterých jsme se bavili na začátku. Obloha je jasná, tak jí prozkoumejme. I ta je plná příběhů – stejně jako místa, která jsme si dneska prošli.

 

P-Procházka

Sousoší Tycho de Brahe a J. Keplera, Pohořelec, Strahovský klášter, restaurace Peklo, Hladová zeď, kostel sv. Vavřince, horní stanice lanovky, Štefánkova hvězdárna


 

                                                                    

PPP - Půdy plné prachu

 


 

červen 2015

Procházka od sv. Klimenta ke sv. Petrovi

 P - Příběh

 

Čeká nás trasa od kostela ke kostelu. My však začneme příběhem o starém námořníkovi. Ten tudy totiž často obchází a je dobré vědět, co vlastně hledá.

K námořníkovi patří loď a k lodi patří kotva. A kotva také patří k jednomu světci. Pojďme dál a vstupme do jeho kostela. A prohlédněme si ho hezky shora.

Další budova, kam se dostaneme, je běžně nepřístupná. Tak pojďme. První patro. Pěkné, ale chtělo by to něco více. Kam vedou ty dřevěné schody? Půda? Pojďme. Vše dřevěné, vše temné, tady dlouho nikdo nebyl. Ale počkat, ještě jedny schody tu jsou. I když, co může být nad půdou. A tento schod je poškozený. A tamhle to vypadá na díru v podlaze…

Jsme zase venku a čeká nás přesun do zvonice. Cestou si řekneme něco o poštovních známkách a o poštovních holubech. Potkáme holuba ve zvonici? Dokážeme si rezavým klíčem otevřít dvířka? Vystoupáme až ke zvonu, který za chvíli ohlásí poledne? Tak si pospěšte, protože pokud zůstaneme nahoře dlouho, zvon se začne houpat a neuslyšíme vlastního slova. I holub na okně se připravuje k odletu. Tak zase brzy na viděnou!

 

P – Prohlédnuto

 

Kostel sv. Klimenta, sídlo Pražských služeb v barokním domě, Poštovní muzeum ve Vávrově mlýně, novoměstská Novomlýnská vodárenská věž, Petrské náměstí, zvonice u kostela sv. Petra

 


 

                           


 

PPP - Parta prima přátel

 


 

duben 2015

Po stopách Rychlých šípů kolem Anežského kláštera

 

P – Příběh:

Rychlé šípy –pět kluků, kteří měli klubovnu, prozkoumávali okolí, hledali ježka v kleci a k tomu chodili do školy a museli se učit. Slyšeli jste o nich někdy? Tak já Vám ukáži knížku, kde si o tom můžete přečíst. Že byste si to chtěli na okamžik vyzkoušet? No dobrá. Náhodou mám u sebe žluté špendlíky. Jen s nimi bude naše putování bezpečné.

První úkol nás nutí prozkoumat okna v kostele u sv. Haštala. Další je zase nalézt, kam až zasahovala voda při povodních. A aby to nebylo tak lehké, tak voda se tady vylila několikrát. Najdete všechny odkazy na povodně? A umíte data porovnat?

Kdo to vlastně byl ten ježek v kleci? Když budeme mít štěstí, ukáži Vám ho. Nevěříte? Tak se dívejte pořádně kolem sebe.

Dostaneme se až do míst, kde je jedna strana chodníku mnohem vyšší než silnice. Proč tomu tak je? A dostaneme se až k řece, kde najdeme hodiny, které neměří čas. Proč tam tedy jsou?

Kde skončí naše putování? To záleží, zda zabloudíme, anebo správně vyluštíme všechny stopy. Pokud nesejdeme z trasy, objevíme se v ulici, kterou Rychlé šípy označily za tajemnou…

 

P – Prohlédnuto:

 

Kostel sv. Haštala, Anežský klášter, Kozí náměstí, Stará škola, Nemocnice Na Františku, Ministerstvo průmyslu a obchodu


 

                                              


 

 

 

PPP - Pozvání pražského primátora

 


 

březen 2015

Prohlídka budov na Mariánském náměstí

 

P – Příběh:

Dříve tu stával kostel. Kostel Panny Marie na Louži. Pokud není po vydatném dešti, na louži nenarazíme. Ani na kostel. Kdo však střeží náměstí, je socha rytíře. Je hodný, anebo zlý? Víte, on tady vlastně straší. Ale je možné ho vysvobodit. Ovšem jen někdo a někdy…

Máme před sebou první budovu – sídlo Magistrátu hlavního města Prahy. Pojďme dovnitř – na chodbě je vždy nějaká výstava a nějaké fotky. Tentokrát si uvnitř můžeme prohlédnout, jak budova vypadá zvenku. A jak vypadala dříve. A co je tohle? Výtah bez dveří? Na jedné straně kabinky jezdí nahoru, na druhé zase dolů? A víte, kam bychom dojeli, kdybychom v nejvyšším patře nevystoupili? Říkáte, že až na střechu?

Další budova se také týká Magistrátu – je v něm primátorská rezidence. Tedy byt, kde může bydlet nejdůležitější osoba ve městě. Může, ale nebydlí. A tedy máme štěstí, protože můžeme nakouknout do několika místností. A není to žádná malá garsonka. Ta záře na stropě! Ano, to je pravé zlato! A nezapomněl někdo v koupelně zavřít vodu? Nebojte, to je kaskádová fontána, ve které voda padá níž a níž a zase níž. Zavřete na okamžik oči. To je zvuk!

A už jsme zase venku. Další sochy stojí za bližší poznání. Pán na rohu je rabín. Stojí na dohled od místa, kde dle legendy odpočívá jeho vynález. A co ta krásná paní ve výklenku? Proč je ve vodě, kterou vylévá, pět hvězdiček?

Palác, který má za sebou, také stojí za návštěvu. Tentokrát vejdeme pouze na schodiště, ale příště, příště otevřeme dveře v prvním patře a prozkoumáme i patro druhé.

 

P - Prohlédnuto:

 

Nová úřední budova, Ústřední knihovna Městské knihovny v Praze, Rezidence primátora, Clam–Gallasův palác.  

 


 

                                         


 

 

PPP - Památka posledních Přemyslovců

 


 

únor 2015

Návštěva Anežského kláštera a stálé expozice

 

P - Příběh:

Vítejte v době Anežky Přemyslovny. Kdo vlastně byla Anežka? Dcera krále? A narazíme na ni? Kdo ví… Možná, když budeme pořádně hledat. A abychom nebyli nápadní, tak si před vstupem do kláštera rozdělíme role. Kdo bude opatem a kdo převorem? Kdo abatyší a kdo kantorem? A ještě bychom mohli z někoho udělat děkana či mnicha. A co vlastně tyto postavy dříve dělaly? To vše si vysvětlíme, abychom se do své role skutečně vžili.

Víme, kdo jsme, výborně, ale kde to vlastně jsme. Ještě že u vchodu je model celého kláštera. Tady stojíme, tudy půjdeme, jeden kostel, druhý kostel, tady tomu čtvercovému parku se říká rajská zahrada. Má někdo k svačině rajská jablíčka?

Při naší návštěvě máme možnost se dotknout několika soch. Ze dřeva, z kamene. Ano, ten malý chlapeček je Ježíšek. Co to drží v ruce? A proč mají některé postavy nad hlavou kolečko, které září?

Pozor, kam šlapete – ano, to je náhrobek. Kdo v něm leží? Umí tady někdo číst? A co to máme nad hlavami?

Zapamatovat si datum je vždy těžké. Ale o tom jednom, o kterém si budeme povídat, to neplatí. Nevěříte? Věřte, že na rok 1234 si vzpomenete i doma.

Děkujeme, Anežko. Bylo to u Vás moc hezké. A děkujeme i za to, jaká jste byla. A když Vás někde potkáme, třeba na Václavském náměstí, vzpomeneme si na klášter – na Anežský klášter.

                                     

 

P - Prohlédnuto:

Anežský klášter

 


 

 

                                         


 



PPP - Případně pro příště (2019, 2020, 2021)

PPP - PREMONSTRÁT POZŘEL PAVOUKA (STRAHOVSKÝ KLÁŠTER A SV. NORBERT)
PPP - PROSTŘEDKY PŘEPRAVUJÍ PASAŽÉRY (MUZEUM MHD VE STŘEŠOVICÍCH)
PPP - Patnáctiletý polský princ (Jagellonská gotika nejen na Starém Městě)
PPP - Pejsku, přines pochodeň (Dominikánský řád, kostel sv. Jiljí a přilehlý klášter)

Pokud někde uvidíte psa, jak drží hořící pochodeň, jedná se o atribut sv. Dominika. A právě tento symbol je vidět u kostela sv. Jiljí na Starém Městě. Společně si kostel projdeme a dostaneme se i do jinak nepřístupnýcn míst. No a povíme si něco jak o sv. Dominikovi, tak o sv. Jiljí. 

PPP - Pachatel polapen policií (Muzeum Policie ČR, kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého)
PPP - Pěnička plus Paraplíčko (procházka Břevnovem)
PPP - Plánované přístřeší parašutistů (Betlémská kaple na Žižkově)

Na Žižkově, v Prokopově ulici (tedy v ulici od P, což se počítá), najdeme Betlémskou kapli. Je zastrčená, je kubistická, má příběh. Pojďme si připomenout příběh některých rodin, které ukrývaly parašutisty Gabčíka, Kubiše a další.

Proč je kaple někdy spojována se skupinou The Plastic People of the Universe? Kdyby to nebyla legenda, asi by se Plastici dostali i do názvu procházky (PP - Plastic people = kdo by to nepoužil). A kdo byli ti pánové, podle kterých se jmenují ulice kolem? Prokopova, Milíčova, Štítného, Chlumova, Roháčova, Sabinova, Rokycanova...