Vše začalo u piva, kde jsem se od svých kamarádů dozvěděl, že jedna základní škola hledá někoho na doučování počítačů. Jelikož jsme se s počítačem navzájem měli celkem rádi, troufnul jsem si na to a šel se ucházet o místo. Byl jsem vybrán a začal jsem tedy vést počítačový kroužek v ZŠ Karmelitská (rok 1998).
Po roce jsem si řekl, že práce s dětmi je fajn, ale cítil jsem potřebu jim toho sdělit více, než jak se mění písmo a jak nadefinovat širší řádkování. Přišel jsem s projektem na novou aktivitu, kterou jsem nazval „Kulturní kroužek“. Díky podpoře paní ředitelky jsem ve školním roce 1999/2000 přivítal své první žáky. A nakonec jsem tam zůstal do roku 2004.
Kroužek byl určen pro děti pátých tříd, které se připravovaly na přijímací zkoušky na gymnázium. Ale nejen pro ně. Měl jsem tam děti i ze čtvrtých ročníků, nebo ze šestky a ze sedmičky (většinou své bývalé žáky). Chodil jsem s dětmi po výstavách a po památkách v Praze. Když jsme zůstali ve třídě, poslouchali jsme audioukázky, četli si z Kytice, nebo jen diskutovali o tom, co je zrovna zajímalo. Také jsme si hráli různé hry, které v nich rozvíjely schopnost komunikovat před ostatními či pracovat v týmech. Narážel jsem jak na aktuální téma (volba prezidenta, válečné útoky, Evropská unie, hokejové mistrovství), tak na témata obecná (historie, legendy a pověsti, literární díla).
Nechtěl jsem děti naučit jména a letopočty. Nechtěl jsem je přinutit milovat obrazy a sochy. Nechtěl jsem jim vysvětlovat, proč by měly mít rády to a to. Mou snahou jim bylo „pouze“ ukázat, že něco takového tady existuje. Chtěl jsem jim být průvodcem a společníkem. Chtěl jsem, aby si pamatovaly, že když budou mít chuť, mohou navštívit podobné prostory znovu sami. Jde totiž o to, že většina z nich ani neví, co všechno se dá dělat v hlavním městě. Já jsem se snažil je doprovodit k bráně, ale zda do ní vešly, už záleželo jen na nich.
Petřínská rozhledna a pocta Járovi Cimrmanovi
Malostranská mostecká věž
Praha - Čechy - Evropa v Clam-Gallasově paláci
Umění je abstrakce v Jízdárně Pražského hradu
Zvonice sv.Mikuláąe
Česká loutka v Císařské konírně Pražského hradu
Český Comiks v Českém muzeu výtvarných umění
Sopko a Nepraš na Pražském hradě (letohrádek a jízdárna)
Bořek Šípek ve Starém královském paláci
Fotky od pana Všetečky – jižní křídlo Starého královského paláce
Uměleckoprůmyslové museum
Jára Cimrman v Malostranské besedě
Industrious Designers v Uměleckoprůmyslovém museu
Muzeum miniatur v areálu Strahovského kláštera
Museum hraček ve Starém purkrabství Pražského hradu
M. Medek v galerii Rudolfinum
Play Fashion v Uměleckoprůmyslovém museu
Střed Evropy kolem roku 1000 v Královském paláci na Pražském hradě
Max Švabinský ve Valdštejnské jízdárně
Staroměstská mostecká věž a Karlův most
Deset století architektury – 20.století
Deset století architektury – 19.století
Deset století architektury – baroko
Deset století architektury – renesance
Deset století architektury – gotika
Deset století architektury – románský sloh
Expozice historických lékáren v Nerudově ulici
Muzeum Bedřicha Smetany na Novotného lávce
Praha zmizelá ve Valdštejnské jízdárně
Staroměstská mostecká věž a Karlův most
Malostranská mostecká věž
To vše najdete na mých původních stránkách, tedy peprnapraha.euweb.cz v kategorii ZŠ Karmelitská.
Šťastnou shodou několika náhod jsem začal s museem spolupracovat a musím se přiznat, že jsem za to velmi vděčný. Tamější komunikace s návštěvníky a s veřejností obecně pro mě již v roce 2002 představovala to, co jsem očekával od neustále se vyvíjejícího musea na začátku 21.století. K tomu velmi zajímavé exponáty, moderní vybavení a v neposlední řadě příjemní zaměstnanci – taková je podle mého názoru stručná charakteristika UPM.
Prováděl jsem v museu hlavně školní skupiny. Ale jelikož jsem člověk neposedný, vymyslel jsem si cyklus vycházek, které jsem nazval tajemně „UPM v UPM s UPM“. Chcete vědět, co se za tajemnou zkratkou skrývá?
Zkratka UPM v UPM s UPM znamenala „Úkoly pro mimozemšťany v ulicích plných maličkostí s Uměleckoprůmyslovým museem. „
Procházky byly určeny dětem na prvním stupni základní školy. Výchozím místem bylo vždy UPM (Uměleckoprůmyslové museum v Praze 1). Museum zde působilo jako pojítko mezi všemi vycházkami. Děti se nejprve v museu něco dozvěděly o chystané procházce, podívaly se na příslušný exponáty a v rámci nějakého příběhu vyrazily ven. Po absolvování procházky se děti vrátily do musea, kde ve stále expozici ukončily svůj úkol. Konečná fáze probíhala v ateliéru, kde se provádělo závěrečné vyhodnocení, shrnutí a debata o celém programu vycházky.
Procházka první – téma: šatičky pro Pražské Jezulátko – textil a jeho využití
Procházka druhá - téma: návštěva u Kuby Kubisty doma - zaměřená na kubismus v architektuře a v interiéru.
Procházka třetí - téma: tajný studentský život - do Klementina za knihami a za barokem
Procházka čtvrtá – téma: Mluvící kameny v Národním divadle - o architektu Schulzovi, o fasádách domů a o alegoriích
Procházka pátá – téma: Golemovy svítící oči – o Židovském městě a okolí
Zde se můžete podívat, jaké byly k tomuto projektu vytvořeny pracovní listy.
Na první jarní den roku 2002 proběhla na zahradě musea ojedinělá výstava židlí a židliček, které se nějakým způsobem dotýkaly expozice či myšlenky musea. Pět židliček pak bylo vybráno do stálé expozice, kde doplnily již tak zajímavé exponáty.
Možná byste mohli namítat, že tyto „moderní dílka“ do expozice nepatří a že ruší poklidnou atmosféru v místnostech. Já osobně se domnívám, že právě tyto artefakty ze současnosti přitahují pozornost (u dětí bezpochyby). Když pak návštěvník doma u večeře přemýšlí, co ho ten den potkalo nového a zajímavého, určitě si vzpomene na židličky. A když na židličky, tak na Uměleckoprůmyslové museum. A o to tady přece jde!
Nabídnout něco zvláštního – čím se budeme lišit od konkurence. A už jen to, že se děti mohou zapojit do tvorby exponátů v museu! Řekněte mi, které jiné museum tohle nabízí. A děti si to pamatují! A až jednou vyrostou a stanou se z nich ředitelé bank, kurátoři či umělci – pak tato na začátku drobná maličkost může mít za následek něco mnohem většího.
Jednu takovou židličku jsem také navrhnul. A byla vybrána hned do vstupní místnosti.
Jednou večer jsem hledal na internetu inspiraci pro svůj „kulturní kroužek“. Zadal jsem do vyhledávače heslo Praha a prohlížel si nabídnuté odkazy. Byl jsem dost zklamaný, protože z 95% se jednalo o komerci a nabídku služeb. Žádné příjemné odpočinutí či povídání. Ale nevzdával jsem to. Měnil jsem klíčová slova (Pražský hrad, Karlův most), až jsem se dostal na stránky ZŠ Lupáčova, kde byl umístěný test týkající se Prahy. Několik otázek, nabídnuté odpovědi a obrazová příloha. Opravdový balzám mezi tou spoustou jiných, i když vlastně stejných, odkazů. Jelikož rád chválím (když je k tomu důvod), našel jsem si e-mailovou adresu školy a napsal jim poděkování za jejich zábavně - poučný test. Tím to pro mě skončilo. Ale za pár dnů jsem dostal odpověď...
Napsal mi ředitel ZŠ Lupáčova pan Milan Hausner, že by se se mnou rád sešel. Nabídka na spolupráci pro někoho, koho nezná? Můj prostý "děkovný" email ho musel něčím zaujmout. A nebo měl čich na správné lidi. Poté, co jsem se s ním seznámil, pochopil jsem, že ho má. Velice aktivní a schopný člověk, který uměl pro svoji školu najít příležitosti a sehnat i obchodní partnery. Tak na mě působil. Představil mi veletrh Schola Pragensis, kde se prezentují školy. Já jsem dostal nabídku na vytvoření soutěže, která by se týkala Prahy a byla by cílená na děti základních škol. Pokusil jsem se tedy reprezentovat ZŠ Lupáčova tak, jak jsem nejlépe dovedl. Měl jsem štěstí, že vedení školy bylo hodně pokrokové a práce na projektu se změnila ve velmi příjemnou spolupráci. Navíc mi bylo přislíbeno, že k soutěži, kterou navrhnu, dostanu pro účastníky i ceny od partnerů školy. A to se pak mnohem lépe vymýšlí soutěž, když víte, že vítězům můžete něco předat. A co jsem nakonec vymyslel?
Jednalo se o několik různých variant, kde každá obsahovala různých 15 otázek, ke kterým byly nabídnuty čtyři možnosti. Otázky se nejrůznějším způsobem dotýkaly Prahy (např. kde najdeme to či ono, v jakém slohu je to postaveno, proč se to tak jmenuje, ...) Za každou správnou odpověď dostal soutěžící jednu část Golema. Pokud na konci prvního kola neměl všechny Golemovy části, mohl si je vybojovat ještě v náhradních úkolech (poznávání domovních znamení či oprášení znalostí ze Starých pověstí českých týkajících se Prahy). Druhé kolo spočívalo v sestavení celého Golema do určitého časového limitu. Vítězové si poté odnášeli hodnotné ceny v podobě např. naučných CD-ROMů. Moderátor, kterým jsem se nakonec stal já, komunikoval se soutěžícím a s přihlížejícími dětmi pomocí mikrofonu.
Jen tak pro názornost, co na děti čekalo.
Po stavbě Karlova mostu (1357 - 1386) Praha musela čekat na další
most přibližně:
a) 10 let
b) 100 let (do roku 1457)
c) 500 let (do roku 1827)
d) 600 let (do roku 1927)
Kolik mosteckých věží stojí u Karlova mostu?
a) 1
b) 2
c) 3
d) 4
Ostrov Štvanice se jmenuje podle toho, že
a) Se tu pořádala štvanice na býky, jeleny, kozly a medvědy.
b) Se tu zrodily vynikající výkony našich sportovců, kteří se tu
doslova štvali za vítězstvím.
c) Tu stávala škola, kam děti nechtěly chodit.
d) Podle psího útulku, který tu stával ještě do poloviny dvacátého
století.
V které části Prahy se nachází Židovské město?
a) V Praze 1, poblíž Malostranského náměstí.
b) V Praze 1, poblíž Národního divadla
c) V Praze 1, poblíž Staroměstského náměstí.
d) V Praze 1, poblíž Pražského hradu.
Židům bylo vyhrazeno pouze jedno zaměstnání. O jaké se jednalo?
a) Kazatelství
b) Obchod s penězi, tedy lichva
c) Spisovatelství
d) Učitelství
Staré pověsti české od Aloise Jiráska zná snad každý. Teď jde o to, jak dobře. Pár citací týkající se Prahy jsem si vypsal, děti ze ZŠ Lupáčova je namluvily na kazetu (ano, v té době se používaly ještě kazety) a soutěžící pak poznáva,l o co šlo - která postava z českých pověstí mluvila a kde se např příběh odehrával.
Vyzkoušejte si své znalosti i Vy. Výhodou Vám budiž verze písemná.
Ukázka 1 -
Již si nebudete stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Na všem budete míti hojnost, a bude nám dobrou obranou proti nepřátelům. Vítej, země svatá, nám zaslíbená! Zachovej nás zdravé, zachovej nás bez ourazu a rozmnož nás od národu do národu až na věky. Radostně pak zanítili veliký oheň a obětovali na poděkování a pro požehnání zápalnou oběť a radovali se všichni.
Otázky: Kdo promlouval k zástupům lidí a kde se děj odehrával?
Ukázka 2 -
Hle, za oněmi horami v Lemuzích je řeka neveliká, Bělina jménem. Blízko té řeky je dědina, v ní Stadiců rod. Od té dědiny nedaleko je pole na dél i na šíř sto dvacet kroků, leží uprostřed mezi tolika rolemi, a přece k žádné nenáleží. Tam oře váš vojvoda dvěma strakatými voly. Jeden vůl má hlavu bílou, druhý jest od čela po hřbetě bílý a má zadní nohy bílé. Nyní vezměte sukní a plášť i převlaky, jak se na kníže sluší, jděte a vyřiďte muži vzkázání od národa a ode mne a přiveďte sobě knížete a mne manžela. Cesty hledati nebudete, ani se ptáti. Můj kůň vás povede; za tím jeti neváhejte. Ten vás dovede a zpátky přivede pravou cestou. Před kterým on člověkem se zastaví a zařehtá, ten jest, o kterém jsem mluvila.
Otázky: Kdo promlouval k zástupům lidí a za kým je posílala?
Ukázka 3 -
Ona, u vytržení, jako by manžela, družiny nebylo, vztáhla ruce k modravým stráním za řekou, a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem: "Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálené, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka uprostřed lesa, jak tesá práh domu. A jakožto knížata, vojvodové proti prahu sklánějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Bodejť mu čest a chvála a bude slovutno světu."
Otázky: Kdo a kde mluvil a které město měla na mysli?
Ukázka 4 -
Ctný kníže, tvým soudem jsem odsouzen; a poněvadž mne živu býti nelze, toliko za to prosím, popřej mi toho, dřív než umřu, ať na svého milého koně vsednu a maličkou chvíli se na něm projedu. Potom učiň se mnou cokoliv chceš. Nohy se mu jen kmitaly v hravých tančivých krocích, a jak se na něj Horymír vyšvihl, počal se točiti, obraceti. Horymír v rozkoši, že má zase milého koně, zavýskl, a kůň se vzepjal na zadní, zařehtal, až se to širým nádvořím rozléhalo. A již se dlouhými, lehkými skoky pustil dokola prostranstvím; Horymír zavýskl po druhé, a kůň skočil od jedné brány ke druhé. Poblíže valu zavýskl Horymír po třetí a vzkřikl: Nuže, vzhůru! Přitisknuv kolena, nahnul se k vlající hřívě, a vtom promluvil kůň: Pane, drž se! A již skočil po náspu vzhůru, a druhým, ohromným skokem přes roubenou hradbu.
Otázky: Kde se tato ukázka odehrála a jak to dopadlo? Jak se jmenoval kůň?