Nejen pro ty, kteří dostali pozvánku a přišli na Strahov.
Připomeňte si zajímavá fakta, která se týkají kouzelného místa. Všichni ho známe. A nebo snad ne?
Vítejte na Strahově
Vítejte v místě, kde dříve končil les. Vítejte v místě, kde byla pláň. Vítejte v místě, kde se od západu vstupovalo do pražské kotliny. Vítejte v místě, kde měla být zabezpečena ochrana knížecího sídla. Vítejte v místě, které bylo nutné od nepaměti strahovati. Tedy střežiti. Vítejte na Strahově.
Už zase hoří! Kde? Na Pohořelci
Už od samotného jména je jasné, že zde často hořelo. První zmínka o požáru v této oblasti se odkazuje již na konec 11. století. A další v roce 1420, 1541, 1742 ... A to mluvíme jen o těch nejničivějších. Nicméně tato část Prahy dostala své jméno Pohořelec už ve 14. století.
A když někde často hoří, tak v tom lidé vidí i čerty a peklo. Není tomu jinak i v rámci pověstí. Tak například dle pověsti se tady někde propadla matka Sv. Václava kněžna Drahomíra i s kočárem za svoje špatné skutky (vražda Sv. Ludmily na Tetíně). Propadla se kam? Do pekla. Nebo pověst o Ohnivém psovi? Či ta o čertovi, který tancoval s bezcitnou dívkou? To vše si můžete přečíst v závěru povídání.
Premon...jak že byl ten název? Premonstráti!
Řád premonstrátů v pěti otázkách - a odpovědích.
Proč takový název?
Založil ho sv. Norbert v severní Francii v Prémontré.
Kdy?
Už to bude tak 900 let.
Jsou u nás i jiné kláštery premonstrátů?
Ano, jsou. Například v Želivě, Teplé či v Litomyšli.
Je něco zajímavého na Strahovském klášteře na Hradčanech?
No zcela určitě. Například to, že je to nejvýznamnější premonstrátské centrum na světě.
Jako vážně? Jak to?
Před 400 lety sem byly odvezeny ostatky sv. Norberta z Magdeburku, zakladatele řádu.
Jmenuji se Norbert a vítám Vás tady.
Narodil jsem se kolem roku 1080 ve velmi zámožné rodině, spřízněné s císařem Jindřichem IV. Stal jsem se kanovníkem, dostal jsem se ke dvoru a posléze i k funkci dvorního kaplana císaře Jindřicha IV. Rok 1115 pro mě znamenal důkladný obrat v životě. To bylo tak:
Byl krásný letní den a já jsem si vyrazil na koni za zábavou. Cestou mě však překvapila bouřka. Udeřil blesk, kůň se vzepjal a shodil mě. Zůstal jsem ležet omráčen na zemi. Má první slova po probuzení byla: „Pane, co chceš, abych učinil?“ „Ustaň od zlého a čiň dobré,“ zněla odpověď.
Od tohoto okamžiku jsem byl jako vyměněný. Opustil jsem královský dvůr, prodal dědictví po otci a výtěžek rozdal chudým. A když mi dal biskup souhlas, abych si na kterémkoliv místě diecéze založil klášter, vybral jsem si nevlídné, bahnité a nehostinné údolí Prémontré (latinsky Praemonstratum) v Pikardii, kde jsem založil kapitulní kostel, klášter a řád spojující mnichy k pomoci bližním. Pikardie je od P, Prémontré také, na tento web PP - prostě patřím.
Chrám Nanebevzetí Panny Marie
Dříve románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie byla přestavěna v gotickém stylu za vlády krále Přemysla Otakara II. po požáru v roce 1258. K severní lodi kostela byla přistavěna kaple zasvěcená dříve sv. Voršile, v současnosti sv. Norbertovi.
Strahovská knihovna
Strahovské knižní sbírky obsahují kolem 200 000 svazků, v nichž je odhadem 260 000 prací. Knihy jsou uloženy nejen v obou sálech, ale i v přilehlých depozitářích. Podstatnou část fondů tvoří staré tisky z let 1501–1800. Cenný je i fond prvotisků (přes 1 500 svazků) a rukopisů (cca 3 000 svazků), které se uchovávají ve speciální trezorové místnosti.
Letní refektář
Refektáře sloužily jako společná jídelna mnichů. Ale mniši se v nich nejen stravovali. Sloužily k modlitbám i k meditaci. A často se právě zde řešily provozní záležitosti.
Bylo milé mít hostinu právě zde. Jen by mě zajímalo, zda všichni pozvedli oči ke stropu. Ten se totiž pyšní freskou Nebeská hostina spravedlivých. Tak na zdraví!
Kapitola osmá - legendy a příběhy:
Tato pověst se prý zakládá na skutečném nálezu dvou koster ve Strahovském klášteře. Kostry tu byly nalezeny v pozici, kdy jedna z nich škrtila v hrobce druhou. Byl zde pohřben hrabě Lažanský, který cítil vinu za to, že na Bílé Hoře zabil člověka. Jeho kosti byly složeny pod chodbou do sakristie, tedy na celkem nedůstojné, ale nenápadné místo. Roku 1648, kdy Švédové drancovali Prahu, došlo i na klášter a místo se naopak ukázalo tím nejlepším. Vojáci vykrádali hroby, brali cínová víka rakví i zlaté prsteny a další. I tato nenápadná hrobka ale byla nakonec objevena, a když se sem jeden Švéd vloupal, kámen ho zavalil a kostra Lažanského ho začala škrtit, až ho uškrtila. Duše Švéda od té doby nemá klid a za nocí prochází chodbami kláštera a chytá se za kostnatý krk.
Na Pohořelci můžete spatřit ohnivého psa, kterého vede na řetězu černě oblečený bezhlavý muž. Jeho uříznutou hlavu drží pes v tlamě. Ohnivý pes je prý duše jeho manželky, která mu uřízla hlavu, aby se zmocnila jeho bohatství, a teď ho takto užírá i po smrti. Muž totiž v předtuše zlého konce včas peníze uschoval, a tak teď bloumá Pohořelcem a snaží se naznačit všem kromě ohnivého psa, kde peníze skryl. Až někdo peníze nalezne, budou oba vysvobozeni.
Zde bývala taneční hospoda, do níž se na tancovačku vydala bezcitná dívka rovnou od rakve své matky. A jelikož se říká, že „s čím kdo zachází, tím také schází“, čert ji za tuto bezcitnost utancoval k smrti a kosti rozházel po zahradě hostince.
Mezi bývalým kostelem sv. Matouše a domem U Drahomířina sloupu na Loretánském náměstí stál do roku 1788 sloup, na kterém bylo vyobrazeno, co se tu prý kdysi stalo. Drahomíra byla dcera knížete Stohranů a silně neuznávala křesťanství. Provdala se za knížete Vratislava. Na Tětíně úkladně zavraždila kněžnu Ludmilu, kterou považovala za svatou. Lid jí za to začal nenávidět, a tak se rozhodla Čechy navždy opustit. Když z hradu vyjela a kočár směřoval na Loretánské náměstí, ve chvíli, kdy míjel kostel sv. Matouše, ozval se zvonek oznamující pozdvihování (část bohoslužby). Drahomířin kočí, křesťan, zastavil koně a rychle vběhl do kostela, kde poklekl. To kněžnu rozčílilo a začala křesťanům lát a nadávat zlým jazykem. Vtom se ozvala ohlušující rána, země se otevřela a kněžna s kočárem a koňmi zmizela v bezedné propasti. Jen hrozný zápach a bič kočího zaražený v zemi napovídaly, co se tu před chvílí událo. Propast byla nějakou dobu pouze obehnána plotem a poté zde byl postaven zmíněný sloup.
Roku 1258 vyhořel Strahovský klášter neopatrností jednoho z mnichů. Do pěti let však na místě rozvalin znovu vyrostly klášterní budovy i kostel, na tehdejší dobu nevídaně zdobené a malované, že i král Přemysl Otakar II. se nechal slyšet, "že to jistě lidskou vůlí není uděláno, ale božskou mocí způsobeno".