Koncept Peprné Prahy, tedy té mé Prahy, existuje už více než 20 let. Na webu je k dohledání původní web, který byl aktualizovaný naposledy v roce 2002. V té době jsem chodil na VŠ a jeden den v týdnu jsem provázel děti ze ZŠ po Praze – několik let. Protože jsem měl i jiné aktivity, které se týkaly Prahy a dětí, vznikl na webu prostor, kam jsem umisťoval fotky a informace.
Praha je mým velkým koníčkem od dětství. Už na střední škole jsem chodil na komentované procházky Prahou s Pražskou informační službou. Většinou skladba posluchačů vypadala následovně – jeden středoškolák a zbytek důchodců.
Má knihovna obsahuje 90% publikací, které se nějak týkají Prahy. A z velké části se jedná o knížky pro děti – je mi bližší jednodušší a hravější forma podávání informací. O to se také snažím i sám. Vypíchnout to důležité, zabalit to do zajímavého, zopakovat to důležité, přidat něco, co možná pravda není, ale hezky se to poslouchá a spojit to s konkrétním místem v Praze. Odvolat se na to, co už děti znají, přirovnat to k něčemu podobnému na jiném místě v Praze a znovu zopakovat to hlavní.
Je neskutečné, kolik maličkostí se v centru Prahy dá najít. A i když tu chodíte každý den, i když se díváte kolem sebe a informace si vyhledáváte, stejně Vás děti upozornění na detail, který Vám dosud unikal. Je to vzájemné otevírání očí, posouvání hranic vědění a přemýšlení a vymýšlení, jak to dříve bylo, či jak to dříve mohlo být.
Mám pocit, že Peprná Praha skutečně existuje. Tedy že Praha je se mnou nějak propojena. Když jdu ulicí a vidím, jak turisté obdivně vzhlížejí ke kostelu, nebo si se zájmem čtou o nějaké soše, prožívám příjemný pocit. Podobný tomu, když zámecký pán provází své hosty po svém domě. Podobný tomu, když hajný chodí po lese a odpovídá zvídavým nadšencům přírody. Mám pocit, že turisté přijeli do mého města. Připadá mi, že provozovny fungují na mém území. A místní lidé bydlí v mých domech. Patřím Praze stejně tak, jako ona patří mně.
Vítejte v Praze.
Vítejte u mě doma.
Vítejte v té mé Praze.
Vítejte v Peprné Praze.